Monochrome rainbow - 4.díl

1. května 2014 v 0:10 |  Monochrome Rainbow
Monochrome rainbow - 4.díl
Postavy: Raidon, Kazuo, Tokutaro další zatím neznáte
Poznámky: Psána pro Yukiho
Je to matlanice patlanice alá snaha o fantasy a nadpřirozeno
Kurzívou je psán vnitřní hlas


"Děkuji.." trochu narovnal hlavu a naše rty se setkaly. Poté opět hlavu sklopil a s jemně nachovým nádechem na tvářích zavřel oči. Zíral jsem, snažil jsem se vyhnout rozpakům, které mě nahlodávali. V tu chvíli jakoby to chvění v mém těle nabralo obrovskou sílu. Bylo to jakoby se vše zastavilo. Připadal jsem si jako dítě co dostalo svou první pusu, když..tohle jsem nikdy předtím necítil. Nikdy. Jemně jsem sklopil oči. Vždy když ho k sobě pustím blíž, zakročí ještě dál..Bojím se o něj. Bojím se toho, že ho mám stále radši.

Když jsem ráno otevřel oči byl pryč. Zíral jsem chvíli do prázdna vedle sebe. Možná jsem moc přemýšlel. Ale když se bál, že mu odejdu proč to byl on kdo mě ráno opustil ? Vydechl jsem. Skoro to zní jakoby mi to vadilo. Je lepší, že se drží dál. Posadil jsem se a podle světla, které vcházelo do místnosti jsem usoudil, že je již nejspíš odpoledne. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem se proplížil ven. Jen co jsem vylezl z poklopu a rozhlídl se ztuhnul sem. Všude byl oheň a kouř. Nechápu jak jsem si toho nemohl předtím všimnout. Rozeběhl jsem se blíž k ohni, kde se již nerozléhal jen kouř, ale také děsivé výkřiky lidí. Trochu mě zamrazilo. Co se to sakra děje ? A kde je Kazuo ? Vrátil jsem se zpět, ale zaváhal jsem. Nemohu vtrhnout do jejich domu, jistě je tam jeho máma a ta by mě vyhnala a ještě vynadala jemu, že se se mnou baví. Musím věřit, že je v pořádku. Popošel jsem blíže ke středu města odkud šlehaly plameny. Čím blíže jsem se plížil tím byl kouř intenzivnější. Občas jsem se srazil s nějakým člověkem, ale když jsem se na něj snažil promluvit akorát vyjekl a běžel ode mne. Najednou mě někdo chytl za mikinu a stáhl do uličky. Rychle jsem sebou trhl a vytasil dýku co nosívám v kapse pro takové případy. Napřáhl jsem se a - zíral.
"Co tu proboha děláš Kazuo ?" zamračil jsem se a schoval dýku zas do kapsy. Zazubil se.
"Stejné co ty. Zjištuji co se děje." Odpověděl.
"Zjistil si něco ?"
"No, nejspíše útočí zas tvoje vesnice. Ti vaši vojáci z Shi no kane to tak dělají. Jako první sem hodí zápalné láhve a pak teprve příjdou. Nechápu proč to dělají takhle- akorát se jim většina lidí schová, ale je baví je hledat a poté zabít. Zrůdy." Sykl. Nevěřím tomu. Takový nejsou, určitě ne. Naši vojáci jsou jiní. Asi. "Ne, jsou to zrůdy jako ty !" Bud ticho.
"Seš si jistý ?" Jenom kývnul a vyhlédl z uličky opatrně ven.
"Podívej, už jsou tu." Zašeptal. Vyhlédl jsem též a zíral. Bylo jich přibližně třicet. Jejich oči byli potemnělé a řekl bych, že prázdné. Na tváři měli nepřítomný výraz s lehkým úsměvem. Moje oči se zastavili na jejich uniformě, vážně to byla naše armáda. Zatajil jsem dech. Tak tohle dělá armáda ? To dělá ta věc ? "Ne ! Ty pravé zrůdy jsou v lidech ! A já ji v tobě jen probudím." Syknul jsem když jsem to slyšel, jeho hlas byl opět tak hlasitý. Díval jsem se na ty zrůdy a pozoroval jako už si vyhlédli postaršího muže, který byl nejspíš slepý, protože jen zmateně bloudil. Napřáhli se k němu a začali ho brutálně mlátit do obličeje. Zíral jsem. Poté jsem si všiml, že Kazuo je pozoruje též. Rychle jsem mu zakryl oči.
"Tohle bys neměl vidět."zašeptal jsem a sám jsem jemně přimhouřil oči abych nemusel pozorovat obličej slepého muže, který byl už téměř sedřený až od masa. Bylo to nechutné. A reakce těch vrahů byl- smích. Smích. Jak se můžou sakra smát ? "Jsou to monstra" poprvé musím souhlasit. Tss. Zatáhl jsem ho zpět do uličky a zadíval se na něj. "Měli bychom odejít, nebo nás taky najdou." Zíral jsem na něj a cítil jak mi zase začíná hučet v hlavě. Semknul jsem rty. Kývnul a chytl mou ruku. Ještě jsem se otočil na tu příšernou armádu jak se stále blížila tímto hořícím městem. Jejich pohled, stále jsem ho měl před očima. Budu taky takový ? Proč ještě nejsem ? Zatáhl mě za ruku a rozběhli jsme se směrem od nich k jeho domu. Hučelo mi v hlavě, stále jsem myslel jen na ně. Na ten jejich pohled. Moje oči tmavly a já se snažil běžet za ním. Slyšel jsem jeho hlas jak křičel, křičel už tak moc, že jsem mu nedokázal rozumět.


"Raidone ! Jsi v pořádku ?" zaslechl jsem jeho hlas. Zatřásl mnou. Kývnul jsem a snažil se ještě dál běžet. Cítím se tak divně. Prázdně. Ale přeci bylo něco co mě z tohoto stavu vyrušovalo. To divné chvění, které vyvolával jeho dotyk. Pevněji jsem stisknul jeho ruku. Nesmím se tím nechat pohltit. Nesmím.
Nevím jak jsme to dokázali, ale najednou jsme stáli na zahradě a Kazuo mi říkal at slezu pomalu do sklepa. Nějak jsem se tam dostal, ale myslím, že to byla moje poslední chvilka. Podlomili se mi nohy a sesunul se k zemi. Hučelo mi v hlavě a snažil jsem se ho nahmatat. Jakkoliv. Zjistil jsem, že on je jedna z mála věcí, která mě z tohoto stavu dokáže uklidnit.
"Kazuo-.." vydechl jsem a hmátl rukou do tmy. Nevím jestli jsem to opravdu řekl, protože jsem nic neslyšel přes ten jeho křik. Měl jsem pocit, že už se to nedá vydržet. Ale najednou- jsem ho ucítil. Cítil jsem ho tělo jak se přitisklo na mé a jeho paže jak mě obepínají. Ucítil jsem jak se mé tělo celé rozechvělo a tím se i klidnil ten divný pocit a vliv té věci. Přestával jsem pomalu slyšet jeho hlas. Rukama jsem ho k sobě též přitiskl a sklopil oči. Je nebezpečné aby byl se mnou a přitom nemůžu být bez něj. "Děkuji ti. Kazuo ty jsi snad anděl." Cítil jsem, že se pousmál. Cítil jsem jak mé city vzrostly. Cítil jsem jak nedokážu být ani chvíli bez něj. To je zlý. Po chvilce jsem se již naprosto zklidnil a mé oko se vrátilo do normálního stavu.
"Raidone ?" trochu se uvelebil v mém klíně. Kývnul jsem aby pokračoval. "Máš mě rád ?" usmál se. Ani nevěděl jak pro mě bylo těžké odpovědět. Najednou mi vyschlo v krku a nevěděl jsem co mám říct. Cítil jsem jak se ve mně rozpadá každá molekula a cítil jeho pohled, který na mě tázavé visel.
"Ano-." Vyhrkl jsem aspon něco a to, že jsem nevěděl co mám říct mě trochu děsilo. Málokdy jsem si dělal přátele, navíc tak blízké jako ten, kterým se stal právě Kazuo.
"Vážně ?" pousmál se, ale viděl jsem jeho zoufalé tazající se oči, které se bály toho že bych mu lhal.
"Ano." Odpověděl jsem mu, tentokrát již s větší jistotou. Mám ho rád. Samozřejmě a bohužel ano. Usmál se, ale trochu zvážněl.
"Takže už mi věříš, že tvá armáda je plná zrůd ?"
"Ano, ale- nejspíš se stanu jedním z nich." Sklopil jsem oči a pokusil se o úsměv.
"Nesmysl, ty jsi jiný. Vím to." Pousmál se a položil si hlavu na moje rameno. Oplatil jsem mu nejistě úsměv. "Co plánuješ dál ?" zeptal se.
"Zítra vyrazím zpět. Musím zachránit svého bratra než se z něj stane něco takového." Skousl jsem ret, nejspíše se z něj tohle už stalo, ale snad to pujde vrátit. Nějak. "Seznámil jsem se tam s jedním klukem co tomu docela rozuměl, myslím, že by to dokázal odoperovat." Sklopil jsem oči. Potřebuji se toho zbavit a žít normálně. Všechny toho zbavit. To je trochu nesmysl, nemohu zachránit všechny, ale aspon někoho. Aspon Tokutara.
"Pujdu s tebou. Pomůžu ti."
"Bude to nebezpečné." Řekl jsem znovu jako předtím ,ale věděl jsem, že ho tím neodradím.
"S tebou se nebojím." Šeptl.

"Musím ti něco říct-.." začal jsem. Nevěděl jsem co mě to popadlo, chtěl jsem m uříct pravdu co-

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Kratší díl, omlouvám se :C příští už bude delší 83
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tamao Hyuuga Tamao Hyuuga | Web | 1. května 2014 v 11:25 | Reagovat

Uuu, zlaté, jako každý díl před tím! Doufám, že ta další část bude brzy. :3 Nevím, jak to děláš, ale píšeš strašně čtivě. :3

2 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 1. května 2014 v 13:19 | Reagovat

*Q* prostě... boží~ :33 hrozně mě baví číst tuto povídku.. umíš uplně božsky psát :33 je to strašně chytlavé.. uplně se vžiju do děje a on už je konec dílu xD :33

3 Dráče Dráče | E-mail | Web | 1. května 2014 v 18:25 | Reagovat

Jak k sobě v každém díle mají blíž a blíž <3 Jak jeden na druhého dávají pozor, to je krásný... Jsem zvědavá, jak ten plán bude pokračovat...

4 Yuki Yuki | 1. května 2014 v 20:37 | Reagovat

To je skvělé..
Vážně se mi to hrozně moc líbí..
Děkuji Ti za tuhle povídku nyu.. Je vážně krásná.. Ch-chudák ten slepec..
Vážně se těším na další část..

5 Penny Penny | Web | 5. května 2014 v 18:33 | Reagovat

Krasa :3
Nemam co vytknout, je zabava to cist ^^
Uz se strasne teism na dalsi dil :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama