"Zakázaná láska" - 7.díl (END)

6. dubna 2014 v 16:33 |  Zakázaná láska
Takže dílek z pohled Osachiho je tu. Ouye. A lidi, rozhodl jsem se, že už to nebudu natahovat. Všem už je jasný, že prostě Osachi a Shiro = jó vy víte (WHAT THE FUCK co to melu ._.) Tím prostě říkám, že je tohle poslední díl. Takže Saski (kniHOMOle) doufám, že se ti povídka líbila no :"C jako jsem nezkušenec a ještě mi to trvá :"D (Mimochodem - Jo, já už četl několik tvých povídek, jen ty o tom nevíš >:DD)


Slyšel jsem hlasy, cítil jsem teplý dotek a tolik jsem chtěl otevřít oči. Bylo to jako bych byl vzhůru, ale zároveň stále spal. Chtěl jsem něco říct či se pohnout, ale nemohl jsem. Nedokázal jsem udělat nic. Přemýšlel jsem stále dokola a bylo to stále horší a zdlouhavější. Jako bych spal milion let.

Až jeden den, jsem se dokázal pohnout. Cítil jsem to. Hýbl jsem rukou, určitě ano. Najednou jsem otevřel prudce oči.
"Osachi ?..Osachi !" zaslechl jsem, ještě jsem nedokázal plně odhadnout čí hlas to byl, ale věděl jsem, že ho znám. Otočil jsem se za hlasem.
"Shiro ?" zadíval jsem se na něj. Vypadal-..děsně. Kruhy pod očima byly snad tmavší než jeho samotné panenky a byl celkově nějaký divně pobledlý. Tisknul mou ruku a úzkostně na mě zíral. "Co se-..co se stalo ?" zmateně jsem se chtěl posadit, ale hned jsem bolestně sykl. Moje tělo bolelo-strašně moc.
"Nepamatuješ si-..?..Skočil si z mostu-.." hlesl.
"Co-.." zíral jsem na něj. "A-aha..a jo." Najednou se mi vír myšlenek a vzpomínek v mé hlavě jako zázrakem uklidnil a srovnal. Přesně jsem věděl co se stalo. "Promin.." sklopil jsem oči.
"Neomlouvej se, ale už to nikdy nedělej." Trochu se zamračil, ale já věděl jak to myslí. Kývnul jsem na souhlas a on se pousmál. Oplatil jsem mu krátký úsměv. Poté nastalo ticho, které bylo ukrutně dlouhé. Ale nejspíš mi to tak jen přišlo, ponořil jsem se do myšlenek a snažil se uklidnit a normálně přemýšlet. Bylo mi nějak zvláštně. Něco mě tížilo na hrudi a táhlo do hlubin. Pohlédl jsem na Shira, který stále svíral mou dlan a zíral do země. Vypadal zvláštně potěšeně, ale zároven docela smutně. Poté přišel do pokoje doktor, Shiro musel pustit mou ruku aby mne mohl vyšetřit, jestli se vše v pořádku hojí. Bylo zvláštní ticho, jen doktor čas od času řekl jak se mám natočit či jak mám dýchat. Když už se měl na odchodu zeptal jsem se
"Jak jsem na tom ?" doktor se zastavil a otočil na mě.
"Ještě musíte projít nějakými vyšetřeními, ale obávám se o vaši páteř." Řekl a rychle zmizel ve dveřích. Zíral jsem. To jakože-..budu na vozíčku ? Nebo-..ne..já nechci. Najednou jsem opět ucítil jeho stisk, otočil jsem hlavu a zadíval se do jeho očí.
"Bojím se.."hlesl jsem spíš pro sebe. Co jsem mohl čekat, když jsem udělal něco takového. Chtěl jsem umřít. Já-..neměl jsem přežít. Neměl. "Neměl jsem přežít.." řekl jsem omylem nahlas. Jeho stisk náhle zesílil.
"Co to meleš ? zavrčel. "Každý udělá chybu. Proč si vůbec-…kso." Zkousl si ret a já rozpoznal z jeho pohledu, že se snažil uklidnit "Měl jsi přežít jasný ? Mysli chvilku na ostatní co by tu bez tebe dělali ? Určitě bys mnoha lidem chyběl a-.." zarazil se.
"Ostatní ? Koho tím myslíš ?" odsekl jsem. Už tu vlastně nikdo není- jediný za kým jsem za svůj život šel byl Masayoshi. Nevyhledával jsem si přátele a moje rodina by to beze mne zvládla, jistě ano. Byl jsem až druhý syn, takže všechny naděje byly vkládány do prvního.
"A co já ?!" zamračil se. Bylo vidět že ho to vážně namíchlo, prudce vstal. "Na mě ti nezáleží." Sykl a zadíval se z okna, jako to vždy dělal, když nechtěl abych viděl výraz v jeho očích.
"Ale to není pravda ! Záleží mi na tobě-" bránil jsem svou pravdu, ale v tom mi skočil do řeči
"Kdyby ti na mě záleželo nepokusil by ses mne opustit." Řekl, ne klidně, spíš smutně. Koukal jsem na něj. Trochu jsem se napřímil a chtěl vstát a obejmout ho, ale jediný na co jsem se zmohl bylo sotva se narovnat na posteli a tiše syknou bolestí. Zaslechl to a otočil se směrem na mě. Naše oči se střetli a jakoby on hned chápal co jsem chtěl, co jsem chtěl udělat. Přešel ke mně, napůl si přisedl a pevně mě objal. Nasál jsem jeho známou vůni a přitiskl se k němu. Jeho náruč byla tak teplá, tak..bezpečná.
"Omlouvám se Shiro." Zašeptal jsem a ucítil ten známý pocit když se jeho prsty proplétají mezi mými vlasy. "Udělal jsem tolik chyb, ale slibuji ti, že se budu snažit je napravit." Řekl jsem. Myslel jsem to vážně. Zničil jsem Masayoshimu život a přehlížel Shira, k tomu se mimochodem málem zabil. I když by někdo řekl, že to není tolik- jsou to ty nejhorší věci, které jsem nikdy nechtěl udělat. Nikdy.
"V pořádku, jen-.." zarazil se. Zmateně jsem pootočil hlavu a chtěl jsem se mu podívat do tváře, ale on mě držel tak abych nemohl.
"Jen co ?" zeptal jsem se, ale neodpověděl. Mlčel. Ale já ho nenechám. Nebudu ho opět přehlížet, jestli ho něco trápí chci to vědět. Aspon jednou. "Shiro, řekni mi to." Naléhal jsem. Zvedl hlavu a dovolil mi podívat se mu do tváře, myslím, že nikdy nezapomenu jeho výraz. Tvářil se tak zvláštně smutně, jakoby ho něco bolelo.
"Osachi..jen mi slib, že mě neopustíš." Vydechl. Ale já měl pocit, že se mi dech právě zastavil, zíral jsem do jeho očí a nevěděl co mám říct. Zdálo se, že ho to ticho ještě rozesmutnilo, pomalu sklopil oči. Chytl jsem jeho tvář do dlaní aby se opět podíval do mých očí.
"Slibuji" šeptl jsem a on se lehce pousmál. Oplatil jsem mu úsměv.
"Děkuju" přitiskl mě opatrně k němu. Najednou někdo zaklepal na dveře a vstoupil do místnosti. Shiro mě opatrně pustil a pohledem čelil tomu jak se na něj doktor zvláštně díval.
"Odvezeme pana Tanaku na nějaké vyšetření, vy tu zatím počkejte." Řekl a odvezl mě. Ještě jsem poslední pohled věnoval Shirovi, který se opřel o zed a zadíval se z okna, tak jak to vždy dělával. Vyšetření byla zdlouhavá a některá i celkem bolestivá. Snažili se mě narovnat, sice jsem se narovnal, ale bolelo to. Hodně. Když jsem se jich ptal co to znamená, nic neříkali. Poté mě odvezli opět na pokoj, nevím jak dlouho jsem byl pryč, ale nejspíš dost dlouho na to aby Shiro stihl usnout napůl ležící na druhé posteli. Potřeboval spánek. Poprosil jsem doktora aby ho tu nechal a ten mi věnoval stejný pohled, jako ten který měl když do místnosti vstupoval, potom jen pokrčil rameny a zamumlal něco ve smyslu, že už je to tak stejně domluvené. Když odešel chvíli jsem jen ležel a zíral na Shira jak spí, poté jsem se jen opřel o postel a zadíval se do tmy za oknem. Měl bych též spát, nejspíš. Přemýšlel jsem nad tím co mi Shiro řekl. Abych ho neopouštěl. Polilo mě divné horko, měl jsem horečku, nejspíš. Rozhodl jsem se, ale že to dodržím. Neopustím ho, přeci jen- to on byl ten, který stál vždy při mně. Vždy. A pokud je toto jeho přání, splním ho. Chci být s ním. Je mi s ním hezky.

Opět jsem se na něj zadíval, chtěl jsem k němu. Cítil jsem se jako malé dítě co se bojí spát samo, ale-..prostě jsem chtěl jen. Pomalu jsem se narovnal, silně jsem si zkousl ret abych utišil tu bolest. Pomalu jsem svěsil své nohy z postele a chtěl se na ně postavit, ale jen co jsem na ně přesunul svou váhu, podlomili se mi a já se skácel k zemi.
"Au-.." vyklouzlo mi poté co mé tělo silně dopadlo na podlahu.
"Co to tu vyvádíš Osachi ?" zaslechl jsem ten známý hlas a zvedl k němu hlavu.
"Nic" podíval jsem se potupěně do strany. Usmál se a najednou sem ucítil jeho paže kolem mého těla jak mě jemně zvedají ze země. Najednou jsem se už tisknul v jeho náručí. Zčervenal jsem a zíral do strany. Najednou jeho přítomnost byla trochu jiná, nejspíš jsem se jen cítil divně kvůli tomu jak jsem bezmocný. Položil se se mnou do postele. Zas jakoby přesně věděl co jsem chtěl udělat. Někdy jsem až uvažoval jestli mi nečte myšlenky, zná mě tak dokonale, snad i lépe než já.
"Tak co, jak dopadla vyšetření ?" zeptal se a přikryl mě. Přitiskl jsem se k jeho hrudi.
"Nevím, nic neříkali." Smutně jsem se zadíval do tmy, měl jsem strach. Nechtěl jsem být na vozíčku nebo tak něco.
"Neboj, bude to dobré." Snažil se mě utěšit, ale já slyšel v jeho hlase strach i jisté pochybnosti.
"Shiro- jen by mě zajímalo jestli je-…Masayoshi zas s Keizou ?" zvedl jsem k němu trochu hlavu.
"Psala mi jedna holka, že je spolu viděla jít do Masayoshiho bytu, prý." Řekl trochu sklesle.
"To jsem rád." Trochu jsem se usmál a on se na mě podíval, řekl bych až šokovaně. "Uvědomil jsem si, že si měl pravdu. Podíval jsem se na to z hlediska Masayoshiho, pokud miluje Keizu- jen bych mu ubližoval- proto je správné, že jsou spolu." Dovysvětlil sem. Je pravda, že to bolí, ale už ne tolik. Jako bych potom co jsem si to uvědomil se s tím srovnal. Podíval jsem se na něj, usmíval se. Prostě se usmíval.
"Jsem rád, že se na to díváš takhle." Řekl a přivřel oči. Lehce mě k sobě přitiskl a já na něm dál ležel. Byl jsem proti němu tak slabý. Vždycky to tak bylo, a to i vzhledem k tomu, že je jen o rok starší, byl vždy silnější než já a já byl vždy ten, který k němu chodil fňukat.
"Už tě radši vždy poslechnu." Pousmál jsem se.
"Vážně ?" řekl jakoby se mě snažil vyprovokovat.
"Jo." Nakrčil jsem nos.
"I kdybych ti řekl at uděláš něco divného ?" trochu divně se zasmál.
"Jo." Zopakoval jsem.
"Dobře, tak mi dej pusu." Řekl a usmál se. Zarazil jsem se, myslím, že mé tváře nabraly o něco červenější odstín. Ale- pokud si to přeje, ted jsem mu slíbil, že udělám cokoliv tak- tak bych měl. Trochu jsem se k němu přisunul a- zastavil mě. "Dělám si srandu, neměl bys dělat nic proti své vůli." Pousmál se. Zíral jsem.
"Ale- co kdybych ti chtěl dát pusu." Zadíval jsem se do strany. Vím, že tu pusu chtěl, jinak by to neřekl. A taky-..chtěl jsem, prostě- jsem chtěl. Podíval se na mě, ale než stihl něco říct, přitiskl jsem své rty na ty jeho. Aw, jeho rty byly tak jemné. Obtočil mne pažemi a najednou jsem cítil jak se jeho jazyk probojoval do mých úst. Začal mě vášnivě líbat a já se nemohl udržet abych jeho polibky neopětoval. Líbal tak dobře, sakra. Cítil jsem jak mu buší srdce, cítil jsem jeho teplo, jeho vůni. Cítil jsem jak začínám pomalu hořet a jeho polibky byly stále vroucnější. Pomalu jsem se od něj odlepil abych se mohl nadechnout. Rudý jsem tiše oddechoval a pak jsem se podíval na něj.
"Promin, nějak jsem se neudržel." Řekl zvláštně zlomeně a chtěl se trochu odtáhnout, ale já jsem ho chytil. Chtěl jsem ho u sebe. Chtěl jsem cítit jeho teplo.
"Neomlouvej se." Řekl jsem a on si dlaní zakryl obličej, tak jak to dělával, když nechtěl abych ho viděl. Co skrýval ? Proč ? ..
"Osachi.." povzdychl si. "Co kdybych-..co kdybych ti řekl, že tě miluji ?" zarazil jsem se. Zíral jsem na něj, cítil jsem jak se lehce třese a křečovitě si zakrývá obličej. C-cože ?-..co to sak-..co to řekl--..? "Promin, vím, že ted-..není nejspíš ta správná doba. Po tom co se stalo, ale- právě po tom co se stalo, jsem dostal strach. Abych nedopadl stejně, abych ti to neřekl moc pozdě. A jestli mám aspon tu nejmenší šanci, chci ji chytit a nikdy nepustit. Každý den jsem byl štastný, že ti mohu stát aspon po boku, že za mnou příjdeš pro radu, že mi věříš, ale-..jsem tak nenasytný. Už to nemohu vydržet- Miluji tě, sakra. A nedokážu to v sobě dusit…pořád. Nechci po tobě nic jiného než šanci. Chci být s tebou a udělám vše pro to, abyses do mě zamiloval, Osachi.." vydechl. Zíral jsem jako v tranzu. Nevěděl jsem co mám říct ani co si myslet. Moje srdce tlouklo šíleně rychle a já se nedokázal ani pohnout.
"Shiro.." pevně sem v ruce sevřel jeho tričko. Druhou rukou jsem mu opatrně dal pryč ruku z obličeje. Lehce se mu leskly oči a podíval se na mě. Jemně jsem ho pohladil po tváři a myslím, že to pochopil správně, protože se pousmál. Nemohu říct, že vím jistě, že ho miluji. Nemohu říct, že vím jistě, že ne. Mohu jenom říct, že s ním budu.
"Děkuji." Přitiskl mě k sobě a ucítil jeho rty na mém čele.

Další den ráno nás vzbudil až příchod doktora, který měl ještě divnější pohled než předtím. Usmál jsem se, myslím ,že se ten doktor začíná bát čeho bude svědkem až sem pujde příště. Zvedl jsem trochu hlavu a čekal co doktor řekne.
"Dobré ráno" ironicky si odkašlal "Jenom ze začátku chci podotknout, že ste měl opravdu štěstí, většina takových skoků je smrtelná a vy jste vyvázl s minimálním poškozením nervové soustavy. Takže vzhledem k vašemu zranění budete na dobu přibližně dvou týdnů připoután k vozíčku se speciální fixační vložkou na záda. Prosím noste ji aspon přes den. Po těchto dvou měsících byste již měl zvládat fungovat bez ní. U 90-ti procent případů tomu tak je. Co se týče vašeho psychického zdraví- měl byste jít navštívit psychologa, bohužel jsme malá nemocnice a nemáme vlastního. Jinak jste celkem zdravý, většina dalších zranění je jen povrchová a za dobu co tu ležíte se téměř zahojila. Myslím si, že bystě mohl jít asi za dva dny domu. Máte nějaké otázky ?" sklopil jsem hlavu. Na vozíček-..achjo. Ale jen na pár týdnů, ale co těch deset procent co už se nezvedlo ? Ne, nesmím to vzdávat. Náhodou je to dobré- jen na dvatýdny. Shiro našel pod peřinou mou ruku a stiskl ji. Pousmál jsem se.
"Ne, žádné. Děkuji doktore." Řekl jsem a muž v plášti zmizel ve dveřích. Trochu jsem se narovnal, abych aspon na půl seděl vedle Shira. Podíval jsem se na něj.
"Děje se něco ?.." zeptal se a já si uvědomil jak jsem se tvářil.
"Ne- jen..um." zarazil jsem se.
"Copak ?" pousmál se a pohladil mě ve vlasech.
"Miloval bys mě i kdybych se už z vozíčku nezvedl..?" sklopil jsem oči.
"Osachi..nad čím to zas přemýšlíš ?" tiše se zasmál. Zvedl jsem naštvaně hlavu s pohledem, že tohle nebyl vtip. "Samozřejmě, že bych tě miloval i kdybys byl na vozíčku, miloval bych tě vždy. Ale- ty na vozíku nebudeš, vím to. Jsi silný- zvládneš to." Usmál se a já mu úsměv oplatil.
"Děkuji."
"Za tohle se neděkuje." Na chvilku se odmlčel. "Víš Osachi..něco mě napadlo." Zvedl jsem hlavu a poslouchal "Od té doby co tě znám si říkal, že bys chtěl navštívit Západní jezero v Číně, však ?" (Poznámka autora - tak abyste si nemysleli, že si tu něco vymýšlím tak toto slavné Západní jezero skutečně existuje - Unikátní lidmi doplněná krajina zahrnuje Západní jezero a okolní kopce. Leží zde řada chrámů, pagod, pavilonů, zahrad a okrasných stromů, stejně tak lávky a umělé ostrovy. Západní jezero ovlivnilo na další staletí zahradní architekturu a design ve zbytku Číny stejně jako v Japonsku a Koreji. Je jedinečným svědectvím kulturní tradice přetváření a vylepšování krajiny, vytvořila se tu řada vyhlídek reflektujících idealizovanou fúzi mezi lidmi a přírodou.- Mimochodem, taky bych ho chtěl navštívit *^*)
Zvedl jsem k němu hlavu a trochu nadzvedl obočí jako co se tím snaží říct. "No jen mě napadlo, že ted bys měl hodně relaxovat a od všeho tu si odpočinout, že bychom tam jeli." Podíval se na mě "Spolu" dodal. (Další poznámka : Já jen chci dodat, že lidé na vozíku opravdu mohou cestovat letadlem - jen to musí nějak nahlásit dva dny před odletem - nebo takhle - Google to tvrdí :"D)
"T-to myslíš vážně ?" zíral sem. Kývnul a čekal na mou reakci. Usmál jsem se od ucha k uchu "Strašně rád !" zamyslel jsem se. "Ale kde na to vezmeme peníze, to musí bý strašně drahé a taky- tys tam nikdy moc nechtěl. Nebude tě to obtěžovat a co práce ? a-" zastavil mne polibkem.
"Nech to na mě Osachi.." usmál se.
"Shiro, děkuji ti. Jsi- jsi tak strašně moc hodný." Cítil jsem slzy štěstí v očích.

Za pár dní jsme se již chystali k odletu. Nebo spíš- Shiro chystal a já ho jen z vozíku pozoroval. Ptal jsem se ho, jestli mu to nevadí. Takto se o mě starat. Řekl jen, že ne. Že mu za to stojím. Mám pocit, že od té doby co mi to řekl, se v něm něco změnilo. Je- možná štastnější ? Možná to není tím. Ale jsem za to rád. Je mi s ním dobře..moc dobře. Masayoshimu jsem ještě napsal dopis, že mě to mrzí, že jsem si uvědomil svou chybu a taky, že ho už ho nebudu dál obtěžovat, rozhodl jsem se totiž, že přestoupím do školy, kde pracuje Shiro. Bude to tak lepší. Shiro říkal, že je tak úžasný a proto mu dovolili aby se mnou odjel a pak se mnou dokonce i nastoupil, ale já vím, že se z ředitelem zná přes svoje rodiče a navíc si nikdy dovolenou nebral, tak proto mu tak dobře vyhověl. Stejnak to bylo u toho doktora, každý doktor by si vzal příplatek, zvlášt z tak malé nemocnice a kvůli tomu, mohl být Shiro se mnou na pokoji. Shiro toho tolik dělá, od té doby co jsem se probral, jsem začal svět vnímat trochu jinak. Začal jsem si všímat maličkostí a vážit si věcí..ne lidí, kterých bych si vážit měl. Musel jsem se Shirovi omluvit, potom co jsem pochopil co ty roky musel snášet. Strašně dlouho trpěl a já ten pocit znal. Ale ted už ho přehlížet nebudu, proč ? Protože budu s ním a nikdy ho neopustím. A není to proto, že by si to on přál, je to proto, že s ním chci být i já. Uvědomil jsem si, že láska se skrývala jinde..než u Masayhoshiho..

Konec :3


Nyom takže tohle je moje první kapitolovka, delší než dva díly, kterou jsem skutečně dopsal ^w^
Jsem opravdu rád ^ ^
Mám, ale trochu strach- tenhle poslední díl, je nějaký divný ._.
Nom.. (né že by ten zbytek divný nebyl :"D)
Trošku si tu udělám reklamu a prozradím vám, že už je ve zpracování první díl další povídky ^-^
(tentokrá je pro Yukiho)
Ale bude UPLNĚ jiná než všechny ostatní
Fantasy prvky- yop.
No snad to nebude takový fail, jak to zatím vypadá x"D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Měl bych vůbec ještě psát povídky ? ._."

Yo
Radši ne ^ ^"
Prosím, fakt ne -.-"

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 6. dubna 2014 v 17:22 | Reagovat

To bylo totálně... *pláče a snaží se to chovat.. protože si připadá trapně* To bylo krásné! jsme tak ráda že se Shiro vyslovil a Osachi mu dal šanci. Aw, já je tak miluji! *^* <33
Bylo to úžasné, moc se těším na další cyklusy. :3

2 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 21:06 | Reagovat

Pěkně si to zakončil *kouká zasněně do obrazovky* Shiro a Osachi musí být spolu fajní, jsem ráda že všichni jsou nakonec štastní...takže rozhodně pokračuj s psaním ;-) :333

3 Yuína Yuína | Web | 6. dubna 2014 v 22:11 | Reagovat

Awwwwwwwwh QwwwQ to bylo nádherné >w< a ten Shiro >w<
Piš dál :33 už se těším na další povídky >w<
....kéž bych takhle taky uměla psát TTwTT

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 7. dubna 2014 v 11:48 | Reagovat

*-* To-to je fakt úžasný Q,Q Napiš ještě speciáál! *-*
Né, fakt ti děkuju za tak úžasnou povídku *Q* fakt jsem strašně ráda *-* xDD Díky Chikine

5 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | Web | 7. dubna 2014 v 18:17 | Reagovat

:OOOOOO Miluji tu povídku!! :O :333
Škoda, že už byl konec, ale i tak je to moc pěkné!! :333 Vážně! :33 Jsem ráda, že dal Osachi Shirovy šanci :333 Tak se spolu hodí!! :33 Je to kyááá!! :3
Normálně nemám slov *styď se chlape.. Udělal si ze mě závislačku -_-* :D Tahle povídka je fakt dokonalá!! :333
Nechceš napsat pokračování jako druhá série? :D

6 Drakushka Drakushka | Web | 9. dubna 2014 v 6:56 | Reagovat

Naprosto úžasné zakončení! :)
Vážně píšeš opravdu úžasně! *----* Jsem tak ráda, že nakonec všichni skončili šťastní, alespoň tak jak jen mohli. Nepřesladil jsi ten konec a toho si moc vážím, opravdu krásně napsané. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama