Monochrome rainbow - 3.díl

18. dubna 2014 v 18:58 |  Monochrome Rainbow
Monochrome rainbow - 3.díl
Postavy: Raidon, Kazuo, Tokutaro další zatím neznáte
Poznámky: Psána pro Yukiho
Je to matlanice patlanice alá snaha o fantasy a nadpřirozeno
Kurzívou je psán vnitřní hlas


"Kazuo ?" uvědomil jsem si, že najednou i jeho hlas ztichl, všechno nějak ustalo a mé pravé oko nabralo zas světlý odstín.
"Raidone- řekni mi to. Řekni mi co to-..bylo ?" řekl a poprvé zněl tak vážně. Tak vážně, že jsem pochopil, že ted není čas vzdorovat či se vyhýbat odpovědi. Nechtěl jsem ho do toho zatáhnout, ale na to už je stejně pozdě.
"Víš když se člověk narodí Bůh mu dá srdce, duši a mysl. Ovšem dá mu ještě něco, lidé to nazývají svědomím, ale tak to není. Je to tvá špatná stránka, která tě má prověřit jestli si hodný toho dostat se do nebe a žít spokojeně. Má to být pouze vnitřní hlas v tvojí hlavě a je jen na tobě jestli mu podlehneš. Ovšem je tu něco co tento hlas dokáže změnit téměř až na hmotnou podobu a nechat tě ní pohltit." Dořekl jsem, lehce pokývl jako, že rozumí co jsem mu řekl, ale chtěl vědět víc. Zíral na mě téměř až tázavým pohledem a čekal až budu pokračovat. Povzdychl jsem si. Budu muset začít od začátku.
"Chodil jsem do normální střední školy, byl jsem milován mými rodiči a měl jsem úžasného bratra. Jednoho dne na jednom zápase kde můj bratr hrál si ho odvedla armáda- s tím, že je velmi zdatný a mohl by dobře sloužit. Bylo to hodně dávno, byli jsme ještě docela děti, ale on šel. Rodiče z toho byli velmi smutní, ale nakonec to nějak překousli, když jim bratra aspon občas psal dopisy. Po několika letech jsem nastoupil na střední školu, docela obyčejnou, ale mne stačila. Jednou tam šikanovali nějakého kluka a já se ho zastal i přesto, že jsem se mohl zapojit do velmi zábavného šikanování. Musel jsem se poprat s docela hodně lidma, ale nakonec jsem uspěl. Bohužel jsem si nevšiml, že mě celou domu sleduje jistý muž, který mi poté řekl, že je z armády a že mám jít s ním. Stejnak jak to bylo u bratra. Dalo se už čekat co se stane, docela jsem se těšil ,že se setkám s bratrem, ale nebylo tomu tak. Ten muž mě zavezl do nějaké velké budovy. Řekl at na něj počkám v nějaké místnosti, ale místo toho aby vrátil na mě mile pustili uspávací plyn. Pak už nevím co se stalo až do chvíle kdy jsem se probudil. Jako první jsem viděl dosti rozmazaně, ale dost dobře na to abych vědě kde jsem, byl jsem na lůžku a právě do mě něco zašívali. Škubnul jsem sebou a snažil se utéct co nejrychleji, ale šíleně to bolelo, jakoby se mi to každým nervem dostávalo do hlavy, cítil jsem jak to divně pumpuje. Nakonec jsem vyskočil z okna a díky bohu do nějakého nákladního vozu. Pak už jsem jen utíkal a utíkal, k mému štěstí byla tma a bylo těžké mne vidět. No a potom jsem přišel sem." Polkl jsem a odmlčel se. Tohle je snad poprvé co jsem mluvil tak dlouho a otevřeně, něco jsem mu chtěl zatajit, ale nakonec jsem to nějak řekl vše. Podíval jsem se na něj, měl lehce přivřené oči a z jeho výrazu jsem pochopil, že přemýšlí a snaží si poskládat co se vlastně stalo.
"A ta věc-..co do tebe zašili-.." začal, ale pak se zarazil.
"To je právě to, co o čem jsem mluvil ze začátku. Zatím toho moc nevím, vlastně vůbec nic- jen to způsobuje právě ty záchvaty co jsem měl před chvílí." Mohl bych mu říct, že to taky docela hodně reaguje na něj a jeho dotek, ale- nechci aby si myslel, že je to jeho vina.
"A nejde se toho nějak zbavit-..?" zeptal se a zvedl ke mně jeho velká modrá očka.
"Nevím, ale je to připojené na moje nervy, takže jetu možnost, že to nepřežiju." Zas hlavu sklopil a koukal do země.
"Co budeš dělat teď ?"
"Musím se tam vrátit." Zvedl prudce hlavu.
"Cože ? Proč ?"
"Pro svého bratra." Polkl jsem. Je pro mne hodně důležitý. Tokutaro..I když je o rok starší vypadá vždy tak male a rozkošně. Bojím se jestli mu něco neudělali. Musím ho zachránit, musím.
"Aha.." vydechl "Proč to vlastně dělají ?"
"Nevím, já vážně nevím." Sklopil jsem oči, též by mě to zajímalo. Myslel jsem, že budu v armádě, ale-..ne. Chtěli ze mě udělat něco co podlehlo zlu. Jaký asi je takový člověk ?

"Je mi to líto Raidone, přeji ti at svého bratra zachráníš." Pousmál se a objal mě.Opět jsem cítil jeho paže kolem mého těla, opět jsem cítil to jak se mi uvnitř mého těla rozpadá snad každá buňka. Bylo to příjemné, jeho přítomnost.

Poté jsme šli domu. Nebo- domu. On šel domu a já se zas proplížil do jejich sklepa. Tentokrát mi dal sebou malou baterku abych mohl zapálit lucernu. Sedl jsem si a čekal na něj. Možná jsem mu to neměl říkat, kdyby ho ted chytla armáda a věděla ,že on to ví- zabili by ho. Ale jak by to mohli vědět ? Sakra, jsem už vážně paranoidní. Měl bych co nejdřív odejít než tomu malému ublížím. Kazuo se pro mě stal až moc důležitým a mám z toho špatný pocit.
Po chvilce přišel a přisedl si vedle mě, což okamžitě působilo na moje tělo.
"Raidone, já- chtěl bych ti pomoct." Koukal odhodlaně na mě. Tiše jsem se zasmál. "Hey ! Co se mi směješ ?" nafoukl lehce tváře a uraženě čekal na vysvětlení.
"S čím bys mi chtěl prosíme pomoct ?" pobaveně jsem se pousmál.
"Se záchranou tvého bratra."
"Jak bys mohl ?"
"Chceš říct, že nejsem dost silný ?"
"Ne- jen. Je to nebezpečné chápeš. Navíc, nevím proč bys měl tolik riskovat ?" vážně, tomuhle nerozumím. Vždyt mě ani nezná a co všechno kvůli mně dělá.
"Už jsem ti to říkal. Měl jsem tě ve snech a-.." na chvilku se zarazil "Věřím, že tě nesmím ztratit."
"Blázne. Až umřeš tak si nestěžuj." Pousmál jsem se.
"Nebudu." Vrátil mi úsměv. Jako první bych se měl ale něco dozvědět o té věci co do mě voperovali. Abych tam nenaběhl a nic se nepokazilo. Navíc ted je to ještě těžší když se mnou jde on. Musím na něj dávat pozor. Fuuh. Ale jak o tom mám něco sakra zjistit. Zatnul jsem zuby.
"Děje se něco ?" koukal na mě.
"Ne, ne. Jen, jsem trochu unavený. Asi si už pujdu lehnout." Pousmál jsem se a lehnul si na deku, kde jsem spal minulou noc. Je mi nějak divně, všechno se ve mně divně mísí. Prostě nevím jak dál, nevím co mám dělat. Nevím jak mám zachránit svého bratra, ale..musím. Musím. Cítil jsem opět divné proudění v mém těle, otočil jsem se kde Kazuo je, že jsem to cítil tak intenzivně. Ležel vedle mne a koukal na mě.
"Ty nebudeš spát doma ?" zeptal jsem se.
"Ne, chci tu být s tebou. Bojím se, že by si v noci odešel." On je..jak ho to mohlo napadnout ? Sice je tu nějaká možnost, že bych to udělal, ale-…uh on myslí takhle dopředu.
"Neboj se, neodejdu. Můžeš jít spát domu." Ujistil jsem ho.
"Ne, chci tu být s tebou." Zopakoval.
"Ale proč-..?"
"Mám rád tvou přítomnost." Trochu se ošil.
"Jak chceš." Trochu jsem pokrčil rameny a rychle se otočil abych zakryl své rozpaky. Ležel jsem a koukal do tmy, kterou jen lehce narušovalo světlo lucerny. Nějak jsem nemohl usnout a furt jsem uvažoval co bych měl udělat. Možná že by přece jenom byl nejlepší způsob utéct. Nechci aby byl Kazuo v nebezpečí a to ne jen kvůli tomu, že bych ho musel zachraňovat. Vůbec nechci aby byl v nebezpečí, což mě trochu děsí a vlastně to i vysvětluje proč na něj ta věc tolik reaguje. Trochu se děsím toho aby tak nereagovala i na Tokutara. Snad ne..

Najednou do mě něco silně koplo a podle reakce v mém těle bylo jasné kdo to byl. Trochu naštvaně jsem se otočil na Kazua, který se celý třásl a něco nesmyslně mlel. Házel rukama a kopal a myslím, že brečel. Co se mu asi zdá ?
"Hej, Kazuo. Vzbud se." Trochu jsem do něj strčil. Nereagoval, ba naopak, začal ještě víc histericky křičet. Když už mě asi po šestý praštil, chytil jsem jeho ruce. "Kazuo !" snažil jsem se ho nějak připevnit k zemi, aby se tolik nemlátil. Hbitě jsem nad něj přelezl a svýma nohama zablokoval ty jeho. Jeho ruce jsem tisknul k sobě a svíral je pouze jednou, měl hubený zápěstí, takže to nebyl problém. Druhou rukou jsem se ho snažil nějak probrat a neustále jsem opakoval jeho jméno až mi to po chvilce přišlo vážně divné.
"Uhh-." Otevřel konečně své uslzené oči a zíral na mě. Chvíli vypadal hodně vyděšeně a zmateně, ale po chvilce si uvědomil, že to byl jen sen.
"Shh, už je to dobré ano ?" snažil jsem se ho uklidnit a pomalu jsem pustil jeho zápěstí. Až ted jsem si všiml jak blízko mu sem, celým mým tělem proudilo to divné chvění. A on byl docela ticho, což bylo dobře, ted bych nechtěl slyšet jeho kecy o tom jak mám Kazua zabít.
"Promin, jestli jsem tě vzbudil." Koukal.
"Nevzbudil" pousmál jsem se. "Už je to dobrý ?" zeptal jsem se.
"Ano, děkuji." Kývl a setřel si slzy. "Že neumřeš ? Prosím." Zíral na mě. On je vážně blázen, místo toho aby se bál o svůj život, tak se bojí o můj. Pousmál sem se.
"Nikdo umírat nebude, slibuji." Pousmál jsem se. Trochu jsem lhal, tohle mu prostě nemohu slíbit. Bohužel..ale budu se o to snažit jak jen budu moct.
"Um, Raidone, slezl bys ze mě ? Trochu mě tlačíš." Koukal. Eh ? A jo já ho pořád držím. Slezl jsem z něj a lehl si vedle. Podíval jsem se nepatrně na něj a všiml si, že se třese.
"Děje se něco ?" zeptal jsem se ho.
"Je mi zima." Přiznal a snažil se víc schoulit. Je pravda, že už se počasí táhne víc k podzimu a i když je přes den teplo v noci bývá docela zima. I mě není nejtepleji, zvlášt když na jediné dece, kterou máme ležíme. Chvíli jsem koukal a snažil se najít nějaké řešení. Potom jsem ho pevně objal. Okamžitě zvedl oči a koukal tázavě do těch mých, ale já se tvářil jakoby nic. Prostě..co je špatného na tom někoho objímat. Je to kvůli tomu, že je zima. Vštěpil jsem si do hlavy. On se nakonec pousmál a též mě rukama obtočil.
"Děkuji.." trochu narovnal hlavu a naše rty se setkaly. Poté opět hlavu sklopil a s jemně nachovým nádechem na tvářích zavřel oči. Zíral jsem, snažil jsem se vyhnout rozpakům, které mě nahlodávali. V tu chvíli jakoby to chvění v mém těle nabralo obrovskou sílu. Bylo to jakoby se vše zastavilo. Připadal jsem si jako dítě co dostalo svou první pusu, když..tohle jsem nikdy předtím necítil. Nikdy. Jemně jsem sklopil oči. Vždy když ho k sobě pustím blíž, zakročí ještě dál..Bojím se o něj. Bojím se toho, že ho mám stále radši.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
(tenhle díl je takový..divný, slabší..postižený..no a..bylo pro mne fakt těžké ho napsat..vážně..omlouvám se..no)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Má cenu v tom pokračovat ? o_o"

No yo
Možná ._.
Fakt ne -.-" kašli na to

Komentáře

1 Maemi Maemi | Web | 18. dubna 2014 v 20:52 | Reagovat

Ten díl je boží! *q* Fakt jsem se do té povídky zažrala, měla bych se klidnit........... ale když.. OwO .. Ono je to tak boží!!! >w< Chci další díl!

2 Tamao Hyuuga Tamao Hyuuga | Web | 19. dubna 2014 v 10:13 | Reagovat

Dokonalost! A ten konec... >< :3

3 Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo | Web | 19. dubna 2014 v 11:31 | Reagovat

Boze :3 Ja zeru tuhle povidku xD Strasne se mi libi Kazuo ^^ Libi se mi, jak se ta povidka vyviji, tak uvidime ^^ Rozhodne nesmis prestat psat, chci co nejdriv vedet co se stane :DD

4 Yuki•Kun Yuki•Kun | 19. dubna 2014 v 12:45 | Reagovat

AJAJAJAJÁJ
Začíná to být zajímavé, musíš co nejdřív napsat pokračování!Je to dokonale napsané..

5 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | Web | 19. dubna 2014 v 15:31 | Reagovat

Kyáá!! :33 Konečně! Byl to luxusní dílek! :33 A jak si dali pusu :33 OMG! Je to vážně moc pěkná povídka! :) Hned napiš pokračování, nebo se ukoušu nudou! :D

6 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 13:58 | Reagovat

*q* boží jako vžycky... luxus :33333

7 Dráče Dráče | E-mail | Web | 21. dubna 2014 v 20:12 | Reagovat

Zajímavé, hlavně ta část o armádě a bratrovi... A ten konec, jak se objímali, jak se políbili, to bylo sladký :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama