Monochrome rainbow - 2.díl

12. dubna 2014 v 16:35 |  Monochrome Rainbow
Monochrome Rainbow - 2.díl
Postavy: Raidon, Kazuo, další zatím neznáte
Poznámky: Psána pro Yukiho
Je to matlanice patlanice alá snaha o fantasy a nadpřirozeno
(které se zatím zde moc nevyskytuje)
Kurzívou je psán vnitřní hlas (zatím nechnápete)


"To, ale neznamená, že my musíme být nepřátelé..ne ?" semknul jsem rty a uklidnil se. "Zabij ho..to jeho lidi je zabili..osoby tobě drahé.."
"Chceš abychom byli přátelé ?" sledoval jsem ho a on mi oplácel pohled jeho velkýma, nádherně světle-modrýma a čistýma očima.
"Byl bych rád." Polknul "A ty-..?" bože proč mi tahle konverzace přišla tak dětinská ?
"N-.." zarazil jsem se. "Dělej řekni to ! Ty nepotřebuješ přátele. Nad čím váháš ? Víš co se stane-..ne ?" "Je mi to jedno." Zalhal jsem a podíval se do země. Lehce sklopil oči a vypadalo to, že už nehodlá nic říct. "Neměl bys jít spát domu ?" zeptal jsem se ho.
"Zabouchl jsem si dveře" přiznal poníženě. Zvedl jsem jedno obočí a tiše se zasmál.
"Co se směješ ?" nafoukl tváře. Podíval jsem se na jeho naštvaný a zároveň ponížený výraz.
"Jen se směju jak jsi šikovný" ironicky jsem se ušklíbl. Podíval se do stranu a trochu zčervenal. "Co tedy budeš dělat ?" ušklíbl jsem se.
"Budu spát s tebou." Zarazil jsem se. Proč to sakra musel říct takhle ? Divně jsem se pousmál a chvilku bylo ticho.Zadíval jsem se na něj jak zíral do země. Na co asi ted myslí ? "Nebude ti to vadit ?" dodal po chvíli. Cože ? Zíral jsem na něj a nevěděl co mu na to mám říct.
"No-.."polknul jsem "Mě je to jedno. Zakazovat ti to nemohu, tady je to tvoje území." Pousmál jsem se. A on mi úsměv vrátil.
"Řekni mi o sobě něco." Vyhrknul najednou.
"Co chceš vědět ?" pozvednul jsem jedno obočí.
"No cokoliv. Třeba co máš rád za jídlo, nebo jestli rád chodíš ven a jestli radši k vodě nebo do lesa a co rád děláš a třeba něco o tom kde jsi žil a-" zarazil se protože se potřeboval nadechnout a já ho hned pohledem zastavil aby už nepokračoval.
"Mám rád všechno jídlo a rád chodím ven, mám radši vodu a to z toho důvodu že v lese se cítím díky stromům moc stísněný a svázaný. Rád píšu náhodné rýmy a místo kde jsem žil není důležité." Odpověděl jsem monotónně. Takhle se mne vyptával dlouho a otázky, které jsem nezodpověděl pak nenápadně opakoval, ale nejsem až tak zapomnětlivý nebo tak natrvdlý abych mu na ně odpověděl. Nechci ho kazit, tenhle chudák má už kvůli mně docela dost problémů. Bude nejlepší když se co nejrychleji vypařím z téhle vesnice než mě tu ukřižují.
"Zítra bychom mohli jít spolu na pláž." Zamumlal.
"Nepřišel jsem si sem hrát, promin."
"Ale-..jenom jednou než odejdeš." Škemral.
"Jak víš, že odejdu ? Třeba tu zůstanu." Pokusil jsem se o úsměv.
"Vím, že odejdeš."odpověděl naprosto přesvědčeně.
"Tak fajn." Vydechl jsem, přeci jen bych mu měl být trochu vděčný za to, že mě tu nechal.
"Děkuji." Usmál se. Podíval jsem se do země. At mi za to sakra neděkuje, mám strach, že ho do toho zatáhnu. Nesmím. Musím se zbavit té věci a rychle se vrátit pro mého bratra. "Zabiješ ho ?" zasmál se. Ne, nemohu zabít ani po tom co mi udělal. Opět jsem zvedl pohled k němu, zrovna si třel unaveně oči. Nevím proč, ale mám z tohohle kluka divný pocit.
"Neměl by sis už lehnout a spát ?" otázal jsem se.
"Ne, půjdu si lehnout až pujdeš ty." Protestoval. Povzdychl jsem si a položil se na připravenou deku.
"Já už ležím." Ušklíbl jsem se. Přešel ke mně a lehl si naproti mně. Zíral jsem do jeho očí jako v tranzu. Byl tak blízko, tak zatraceně blízko. Bylo mi z toho..divně. Nevím jak jinak popsat pocity co jsem zrovna měl. Takhle nedokážu usnout. Nejde to. A zdálo se že ani on nebyl v klidu. Nejspíš byl zvyklí spát u někoho, ale ted to nejde, doufám, že to chápe. Otočil jsem se k němu zády a zíral do tmy. Do háje- co je to za pocit ? "Chceš ho zabít, však ? Ta strašná děsivá touha, když jeho duše je tak čistá." Smál se. Sklapni ! Tak to není, nechci ho zabít. Nikdy nikoho nezabiju tak už bud ticho. Zatnul jsem zuby a trochu se schoulil. Nenáviděl jsem jen jeho hlas. Potřebuju se toho už zbavit.

Otevřel jsem oči. Hmm tak nakonec jsem asi usnul ? Posadil jsem se a rozhlídl se po místnosti, lucerna už dohořela a byla všude tma, snažil jsem se rukama nějak nahmatat kde jsem. V tom jsem pravou rukou nahmátl jemné prameny vlasů. Cítil jsem to, věděl jsem čí jsou. Jakoby mnou při každém jemném pohybu projížděli miniaturní blesky, pořád dokola. Cítil jsem ten divný pocit jeho přítomnosti. Podíval jsem se tím směrem kde jsem ho cítil. Nedokázal jsem svou ruku odtisknout od jeho vlasů, nešlo to. Sjel jsem mu prstem po tváři. "To je ta touha ho zabít" odtrhl jsem ruku od něj. Snad poprvé jsem ho slyšel tak jasně a zřetelně. Toho jenž se usídlil v mé hlavě. Eh. Rychle jsem se trochu odtáhl abych ho cítil na minimum.
"Raidone ?" zmateně zavolal do tmy.
"No ?" odpověděl jsem.
"Dokážeš zapálit poslepu světlo ?" zasmál se.
"Ne" zabručel jsem. A slyšel jak se po čtyřech šoupe někam do tmy. Najednou jsem zaslech zapraskání a do místnosti pronikly paprsky slunečního světla. A on stál v nich, pod tím poklopem a světlo ho krásně ozařovalo. Vypadal jako anděl. Usmál se na mě a já mu malý a krátký úsměv opětoval.
"Půjdu ted na chvilku domu a pak pro tebe příjdu a pujdeme na tu pláž." Mrknul a vylezl nahoru. Mělo cenu protestovat ? Ne, tomuhle malému nemohu. Splním jeho přání a pujdu. Jeho přítomnost mě dohání k šílenství a zvyšuje to jeho hlas. S ním ho slyším o tolik zřetelněji. Navíc je tu riziko, že bych ho zabil. Sklopil jsem hlavu a oblékl si tričko co mi přes noc uschlo.Netrvalo to dlouho a on byl zpátky s batohem plný a energie vyrazit. Zajímalo by mě jestli se takhle směje pořád.

"Jdeme !" zavelil. Šel jsem, docela sem se chtěl podívat k vodě a taky jít na vzduch. Po všem co se stalo- jsem neměl nejmenší chvilku v klidu přemýšlet. Potichu jsme se vyplížili z jejich zahrady a šli jsme skrz takovou polní pěšinu abychom nemuseli přes město. Prý mě zavede k místu kam nikdo nechodí, ale že je to prý nádherná pláž. Byl jsem tedy zvědav. Za nedlouhou dobu jsme tam došli. Uplně se mi zatajil dech, bylo to tam opravdu..překrásné. Jemný bílý písek a poměrně nízká voda plná ryb, všude nízké stromky a lehce odstíněná místa. Po celé pláži byly mušle a celá byla bez povšimnutí lidí, krásná. Plná živočichů a života ? Podíval jsem se na něj a ona se jen usmál alá "říkal jsem ti to." Oplatil jsem mu krátký úsměv.
"Kdo bude poslední ve vodě je shnilá okurka" ušklíbl se a rozeběhl se.
"Cože ?" zmateně jsem zamrkal než mi došlo co na mě vychrlil a rozeběhl se za ním. Za chvilku jsem mu byl v patách protože on ještě za běhu zahazoval batoh co měl. Najednou jsme oba dva skočili do vody a skutečně nevím kdo tam byl první, vlastně mě to ani nijak netrápilo. Ponořil jsem se pod vodu a hned začal plavat vpřed, ale něco mě chytlo za nohu. Nebylo těžké poznat co to bylo, podle toho divného pocitu a chvění snad všech mých kostech v těle. Najednou mě stáhl uplně na dno, nevěřil bych, že má takovou sílu a výdrž. Podíval jsem se na něj a on zíral na mě, pak se zasmál a vyplaval rychle nad hladinu. Smál se krásně.. "Zabij ho než tě obměkčí." Zatřásl jsem se. Do háje, slyším ho čím dál častěji. "Beztak se nikdy nevyhneš tomu aby se v tobě aktivoval !" to mi řekli. Že by to byla pravda ? Vyplaval jsem za ním a zmateně koukal okolo.
"Ty si ale padavka." Zasmál se kus ode mne "Necháš se takhle strhnout ke dnu."
"No jen počkej až já chytím tebe !" zamračil jsem se a rozplaval se za ním, ale to on už byl pod vodou a plaval rychle pryč. Bylo mi jasné, že to byla provokace, tak jasně prokouknutelná. Ale asi jsem se chtěl chvilku bavit. S ním.
Přibližně po hodince co už jsme byli unavení jako psi jsme z vody vylezli. Sedli jsme si na deku, kterou sebou v batohu vzal protože známe zrádný písek, který se dostane všude. Vzal sebou i nějaké jídlo. Poděkoval jsem mu a on mi odpověděl úsměvem.

"Je mi s tebou dobře." Řekl. Sklopil jsem oči protože jsem se nedokázal rozhodnout jestli mě též nebo ne. Bylo mi s ním asi hezky, jen-..mě pořád pronásledoval ten divný pocit. A pokaždé když se mě dotknul jako by se ve mně všechno rozpadalo. "Vážně musíš odejít ?" chytl mou ruku. Podíval jsem se na něj a snažil se nevnímat ty šílené chvění.
"Ano, musím." Řekl jsem. "Ale jako první ho zabij.ZABIJ HO! Už není cesty zpět. On tě činí slabým!" strašně ječel, hučelo mi z toho v hlavě. Křečovitě jsem se chytl za hlavu."SKLAPNI UŽ !" svíjel jsem se.
"R-raidone ?" natáhl ke mně vyděšeně ruku. Cítil jsem jak chladnu, pomalu se ve mně rozpínalo prázdno. Můj pohled tmavnul, mé oči tmavli až skoro obě měli stejný odstín té temně modročerné.
"Jdi ode mě ! Nechod ke mně ! Nedotýkej se mě !" škubnul jsem se od něj. Nesmím mu ublížit !-.. Kdybych jen mohl, hned ted bych se mu omluvil a odešel bych co nejdál od něj, ale nemohl jsem se ani hnout. Bolest z jeho řevu projížděla celým mým tělem.
"NE !" křikl a jeho hlas mě najednou donutil zvednout hlavu, najednou jakoby bylo všechno zpomalené. Podíval jsem se na něj jak se nebezpečně blíží ke mně. Chtěl jsem mu říct at jde pryč, chtěl jsem ho ochránit, ale nemohl jsem. Najednou jsem cítil jeho paže kolem mého těla a to typické chvění v mém těle kdykoliv se mě dotknul mě momentálně vytrhlo z tranzu. Objal mě.
"Kazuo ?" uvědomil jsem si, že najednou i jeho hlas ztichl, všechno nějak ustalo a mé pravé oko nabralo zas světlý odstín.
"Raidone- řekni mi to. Řekni mi co to-..bylo ?" řekl a poprvé zněl tak vážně. Tak vážně, že jsem pochopil, že ted není čas vzdorovat či se vyhýbat odpovědi. Nechtěl jsem ho do toho zatáhnout, ale na to už je stejně pozdě.
"Víš-…

Pokračování příště ._. asi
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Má cenu v tom pokračovat ? o_o"

No yo
Možná ._.
Fakt ne -.-" kašli na to

Komentáře

1 Maemi Maemi | Web | 12. dubna 2014 v 18:57 | Reagovat

Hej to je fakt boží!! *q* Ono je to tak neuvěřitelně kawaiózní! Honem další díl, žádné asi! °^°

Jinak~ obálku s obrázkem mám už zabalenou. Už jen zajít na poštu a poslat to. OwO Tak očekávej, že ti to snad tak během týdne příjde.. ^.^

2 Yuki Yuki | 12. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

DOKONALÝ
Hrozně se mi to líbí:3
Raidon mi připomíná vážně tebe kdysi..
Je to skvělý děsně nedočkavě se těším na další díl:33 pokračuj!:3*

3 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 20:27 | Reagovat

Tak za ten konec si tě najdu a osobně dokopu k tomu abys napsal pokračování....protože když se tam začne něco dít, tak to prostě sekneš...takže žádné asi, ale určitě napiš porkačování ;D

4 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 12:46 | Reagovat

*Q* nepochopím, jak někdo může tak božsky a rychle psát ty povídky :3333333 máš to uplně úžasné x333333 mě trvá strašně dlouho než se k něčemu dokopu napsat...
a žádné ASI neexistuje~ musíš to napsat dál :33333333

5 Penny Penny | Web | 13. dubna 2014 v 18:19 | Reagovat

Jaky pak pokracovani priste a to asi?! Ta povidka je dokonala ^Q^ Libi se mi ta tajemnost se kterou pises :D Zajimalo by me vsechno mozne, co je ten vnitrni hlas? xDD Musis napsat dalsi kapcu :33

6 Dráče Dráče | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 18:29 | Reagovat

Moc se mi líbí ten motiv našeptávání, vnitřního hlasu, rozprávání sám se sebou a něčím "tam uvnitř"...Taky jsem to kdysi použila do povídky a moc mě baví to číst. Jen tak dál... :)

7 Lost Bloody Rose Lost Bloody Rose | Web | 13. dubna 2014 v 19:03 | Reagovat

Budeme spát spolu.. :D Úůůů!! :3 Boží kámo!! :OO Ty jo jak ho ten hlas- nevím jak to jinak nazvat- furt otravuje.. :D Blb jeden -_- Nevím proč by ho měl zabíjet! -_- Pfff... -_-.. :D
Jinak já ty tvoje povídky miluji kámo! :33 Jsou vážně boží a já se jich nemůžu nabažit.. :33
Moc se těším na další dílek! :)
První byl boží, druhý úžasně boží a třetí se nechám překvapit :3 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama