Monochrome rainbow - 1.díl

9. dubna 2014 v 18:58 |  Monochrome Rainbow
Monochrome Rainbow - 1.díl
Postavy: Raidon, Kazuo, další zatím neznáte
Poznámky: Psána pro Yukiho
Je to matlanice patlanice alá snaha o fantasy a nadpřirozeno
(které se zatím zde moc nevyskytuje)
Kurzívou je psán vnitřní hlas (zatím nechnápete)




Utíkal jsem, a uítkal. Daleko .. daleko od všeho. Nic mě nemohlo zastavit. Nic a nikdo. Slyšel jsem jejich hlasy. Jakoby mě obklopovali. "Běž ! Nezastavuj se ! Nenech se chytit !"
Jejich hlasy ze vzdalovali, cítil jsem jak jsem od nich daleko. Jak jsem stále dál. Nemohou mě chytit. Jsem volný. Jsem pryč od všeho. Od .. všeho. Ale najednou- ?!!
Au..au. Pomalu jsem otevřel oči. Mezitím už vyšlo slunce. Ležel jsem na dně nějaké propasti, kam jsem včera spadl. Rozhlédl jsem se. Kde to sakra- ?! Vůbec jsem nevěděl kde jsem. Pomalu jsem vstal a hledal cestu z této propasti ven. Po necelé hodině jsem se vyškrábal ven.Těžce jsem oddechoval a šel pomalu po cestě na kterou jsem vylezl. Nevim kam jdu a co budu dělat. Ale takhle umřít nechci a proto musím jít, někam. V dáli jsem si všiml nějaké vesničky. Rozeběhl jsem se ve víře, že se tam budu moct napít, najíst a schovat. Když jsem vstoupil do městečka, bylo krásné, všude bylo spousta nových domů a vše bylo jistým způsobem čisté ? Jsem tam jako černý mezi bílýma. Nepatřil jsem tam. Bylo to tak vidět. Zvlášť v mém roztrhaným a zakrváceným oblečení. Najednou jsem si všiml malé fontány, rozeběhl se k ní a začal pít. Konečně voda. Najednou někdo zaječel
"Nepij to !" cuknul jsem sebou a otočil se. Běžel ke mně bílovlasý chlapec.
"Co to děláš ? Copak nevíš, že pít tu z fontánky je zakázáno." moudře zvedl prst a přivřel oči. Vypadal docela vtipně.
"Oh, promin, to jsem nevěděl." řekl jsem pomalu a koukl na něj- měl najednou tak upřený výraz. Nevím jestli byl ustrašený nebo překvapený nebo-...
"Kdo ty jsi ?! A proč si tak špinavý ? a-..." udělal jeden krok dozadu, ale nehodlal utéct a čekal na odpověd.
"Jsem Raidon. A- ...no spadl jsem tam vlese do nějaké díry. Heh." snažil jsem se usmát a nervozně sem se podrbal ve vlasech.
"Ahá." řekl a usmál se. Zas měl v očích takové .. malé hvězdičky ? V tom jsem uslyšel rychlé kroky a nějaký rozruch. Policie. Byla ve vedlejší ulici a nějaké ženě mávali před obličejem mojí fotkou. Uh ? To ne ! Rychle jsem se rozeběhl pryč. Bělovlásek chvilku zíral.
"Hej kam jdeš ?!" rozeběhl se za mnou. Ach ne, bude přítěž, navíc nechci aby se nikomu nic stalo. "Zbav se ho." Ale já nemohl, schoval jsem se za nějakou popelnicí. Po chvilce za mnou doběhl chlapec.
"Hele ! Kam zdrháš ?" tvářil se naštvaně, ale pořád vypadal tak ..dětinsky ?
"Um .." koukl jsem na zem. Co mu mám asi říct. "Hledají mě." tvářil se zmateně a pak si všiml policie, která právě nedaleko proběhla. Zdálo se, že mu to došlo.
"Proč ? Provedl jsi něco ?"
"Dalo by se to tak říct." nechci mu říkat podrobnosti. Vypadá tak nepošpiněně.
"Hmm..." zamyslel se a najednou mě chytl za rukáv "Poběž !" rozeběhl se a táhl mě za sebou.
"Hej !" zastavil jsem se. Pomalu se otočil.
"Prosím..Pomohu ti." lehce se usmál. A já šel za ním, i když jsem věděl, že je to chyba. Velká chyba.
Dovedl mě do menšího domku. Mezi dveřmi stála krásná, vysoká žena. Chlapec k ní přiběhl, bylo zřejmě, že to byla jeho máma.
"Mami .. může k nám jeden můj nový kamarád ?" škemral a jeho máma se na mě zamračeně podívala. Nedalo se divit. Přešla pomalu ke mně.
"Jak se jmenuješ chlapče ?" řekla pomalu, ale trochu chladně.
"Jmenuji se.. Raidon." odpověděl jsem.
"Odkud jsi. Vím, že nejsi zdejší." řekla ostře. Jak to tak rychle odvodila ? Všimla si mého zmateného výrazu "Máš tmavé vlasy, to tu nikdo nemá. Krom toho tvoje oči" zaměřila se na mé každé jiné oko.
"No-.. narodil jsem se ve vesnici zvané Shi no kane." sotva jsem to dořekl, zděsila se. Vylekalo mě to.
"Démone.." zašeptala. Rychle popadla syna, který nestihl ani nic říct a vběhla s ním do domu. Zavřela rychle dveře a zatáhla okna. Zůstal jsem tam stát s prázdným výrazem. "Nikam nepatříš. Co sis od tohodle sliboval." Smál se. Pravda...
Zahřmělo a začalo pršet. Pořád jsem byl na stejném místě. Sedl si k zídce a čekal. Na cokoliv. Po chvilce jsem tam usnul.
Celý promočený a zmrzlý jsem se třásl u zídky. Spal jsem, ale přitom jsem vnímal všechno. Slyšel jsem hlas. Ten hlas znám.
"Hej. Raidone !" volal ten malý chlapec z rána. Otevřel jsem oči a on stál nade mnou. Uh ? Usmál se.
"Pojd se mnou." zašeptal. Proč ne, horší už to nebude. Vstal jsem a zavrávoral. Sakra. Jsem strašně zesláblý. Podíval se na mě, začal mě přidržovat a šel pomalu se mnou až za jejich dům. Otevřel poklop v zemi a kývnul hlavou abych vešel. Vlezl jsem tam a lezl po žebříku dolu. Vypadalo to na nějaký sklad, sklep nebo tak něco. Lehce se usmál.
"Tu můžeš zůstat, jestli chceš." pořád se usmíval. "je tu dost jídla i pití." šokovaně jsem se rozhlížel.
"D-děkuji..." vydechl jsem a posadil se na jednu z beden. Podíval se na mě.
"Nemáš za co" usmál se "Mimochodem, promin za moji mámu, normálně je ke všem hodná." Zamyslel se.
"V pořádku, chápu. Ty se mě nebojíš ?" zeptal jsem se a sledoval ho těsně pohledem.
"Um.." přivřel oči "Ani ne, nemyslím si, že jsi zlý člověk." Trochu se zarazil a hleděl na mě.
"Co je ?" řekl jsem možná moc prudce, ale neměl jsem rád, když na mě někdo tak zíral.
"Moje máma říkala..že jsi vrah." Zíral na mě. Pokrčil jsem rameny.
"Věříš jí ?" zahleděl jsem se do jeho modrých očí. "Možná by měl."
"Nevím. Měl bych věřit své mámě, ale-.."
"Měl bys jí věřit." skočil jsem mu do řeči. Vydech jsem "Proč tohle vůbec děláš ?" nechápavě se na mě podíval z čehož jsem pochopil, že budu muset pokračovat "Proč mě nepošleš pryč nebo nevydáš policii ?" zamračil jsem se.
"Protože tě znám." Řekl, zíral jsem na něj jako bych ho viděl poprvé. Cože ? "Znám tě ze snu." Dořekl. Tiše jsem se zasmál.
"Jo ? A co se ti o mě zdá ?" otočil se na mě a trochu se zamračil, bylo vidět jak mu vadil můj zlý smích.
"Zdá se mi o tvých očích." Řekl a můj smích ustal. "Nedávno si je měl ještě stejné však ? Co se stalo ?" naléhal. Odvrátil jsem od něj pohled. O tomhle se s ním nemíním bavit. "Jen mu to řekni, řekni mu co jsi zač." Vůbec, jak se mu může zdát o mých očích ? Všechno je to blbost.
"Raii.." vydechl. "No nic budu muset jít, máma si myslí, že jsem šel jen pro nějakou mouku." Sevřel v ruce sáček s bílím práškem. "Nejspíš se za tebou v noci stavím, tak se zatím najez a usuš." Řekl a zmizel v poklopu vedoucí nad zem. Místnost osvěcovala jen lucerna zavěšená na stropě. Hmm zvláštní, ani jsem si nevšiml, že ji zapálil. Opřel jsem se o zed. Sakra tan kluk-..Nevím co si o něm mám myslet, vlastně ani nevím jak se jmenuje. Potřebuji se odsud nějak rychle dostat a dostat tu věc z mého těla. Přejel jsem si prsty na nepatrný, ovšem nelidský výčlenek za uchem "Nezbavíš se mě." Možná.

Pomalu jsem slezl z bedny a doplazil se pro nějaké jídlo a vodu. Opravdu tady toho bylo dost. Sundal jsem si celou promáčenou mikinu s trikem a pověsil na nějakou šnůru co sem tam našel. Kalhoty jsem tak mokré neměl, navíc díky teplu, které tam skutečně bylo už skoro uschly. Rozložil jsem tam náhodnou deku a lehl si na ni. Zíral jsem do stropu a pozoroval mušky, které létaly kolem světla, které je bezmezně přitahovalo. A budou v tom pokračovat dokud mrtvý nepadnou k zemi. Jak-..zbytečná smrt. Přetočil jsem se na bok a přemýšlel o tom co mám udělat dál, když najednou- Vyletěl jsem. V tu jsem stál na nohách a ani jsem nevěděl co se stalo. Zazíral jsem se na postavu přede mnou- on.. dotknul se mě.
"Tohle mi nedělej." Prolomil jsem divné ticho a trochu sebou ošil. Bylo to divné- nešlo o to, že mě vyděsil, bylo v tom ještě něco. Kso, už melu kraviny.
"Jo- promin." Napřímil se a zdál se stejně v šoku jako já. "Koukám, že jsi se najedl."pousmál se.
"Jo" přikývnul jsem a pozoroval jak se "nenápadně" koukal na můj holý hrudník. Trochu jsem se zamračil. "Jak se vlastně jmenuješ ty ?"
"Kazuo" odpověděl.
"Jo, to k tobě sedí" tiše jsem se zasmál. Nechápavě se na mě podíval a já opět pochopil, že musím pokračovat. "Kazuo znamená "laskavý" ne ?" pousmál jsem se "Tvoji rodiče tě dobře vychovali." Úsměv mi trochu opadl a podíval jsem se jinam.
"Jo, to asi jo." Nesměle se usmál "A kde ses tu vlastně vzal ?" otočil jsem se k němu. Změřil jsem si ho pohledem a začal uvažovat nad tím, že bych mu to řekl. "Správně, řekni mu, že jsi zrůda."
"Nebudu ti lhát, prostě o tom nechci mluvit. Kde vlastně jsem ?" změnil jsem rychle směr konverzace.
"Ve vesnici Shiroi hana" jen co to dořekl, škubl jsem sebou. Shiroi hana ? N-ne.. "Děje se něco ?" zeptal se.
"Ještě se ptáš, vždyt jsme vlastně nepřátelé." Ačkoliv nechtěně jsem zavrčel.
"No pravda je, že obyvatelé Shi no kane nám zabili polovinu vesnice.." trochu sebou zatřásl.
"Jen se bránili !"
"Bránili ?! Zabíjeli bez soucitu, byli tak..prázdní."
"Co to meleš ?!" vyjel jsem na něj. Trochu sebou ucukl a pak přivřel oči.
"To, ale neznamená, že my musíme být nepřátelé..ne ?" semknul jsem rty a uklidnil se. "Zabij ho..to jeho lidi je zabili..osoby tobě drahé.."
"Chceš abychom byli přátelé ?" sledoval jsem ho a on mi oplácel pohled jeho velkýma, nádherně světle-modrýma a čistýma očima.
"Byl bych rád." Polknul "A ty-..?" bože proč mi tahle konverzace přišla tak dětinská ?
"N-.." zarazil jsem se. "Dělej řekni to ! Ty nepotřebuješ přátele. Nad čím váháš ? Víš co se stane-..ne ?" ..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Má cenu v tom pokračovat ? o_o"

No yo
Možná ._.
Fakt ne -.-" kašli na to

Komentáře

1 Yuki•Kun Yuki•Kun | Web | 9. dubna 2014 v 19:06 | Reagovat

Je to o.o
WAU
Tohle bude
ZAJÍMAVÉ
tohle bude něco velkýho

kéž bych měl modrý oči >>
nebudu kecat kraviny..
Jde o to že mi to už teď příjde skvělý o.o fakt zajímavý, určitě pokračuj!

2 Maemi Maemi | Web | 9. dubna 2014 v 22:13 | Reagovat

Ta povídka je úžasná!! *q* Taky chci umět tak dobře psát povídky~ QwQ

3 Dráče Dráče | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 23:05 | Reagovat

Zajímavé. Začíná to opravdu slibně.
Určitě pokračuj, jsem zvědavá, jak to bude dál... :3

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 10:58 | Reagovat

*-* Vypadá to nadějně xD (co z tvých povídek taky ne že?) no jako pokračuj *-* xD

5 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 17:02 | Reagovat

ten pocit když mám hlavu 20 cenťáků od monitoru a hltám řádky... :3333 uplně boží toto *q*

6 Penny Penny | Web | 10. dubna 2014 v 17:20 | Reagovat

OMG at rekne ano! :3 Moc se mi tahle povidka libi, tesim se na dalsi kapitolu, je to moc zajimave. Zajimalo by me proc utekl.

7 Tamao Hyuuga Tamao Hyuuga | Web | 10. dubna 2014 v 20:20 | Reagovat

To je božíí! :3 Čtivé, chytlavé a prostě...úžasné! *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama