"Zakázaná láska" - 6.díl

26. března 2014 v 3:31 |  Zakázaná láska
Yop yop, další díl je tu ._.
Dřív než obvykle
Dejte mi za to aspon přesnídávku


V tom někdo prudce otevřel dveře, zvedl jsem hlavu a vyděšeně zíral. Keizo sebou trhl a doslova se mi vytrhl z náručí a málem spadnul na zem, nakonec jen zavrávoral a postavil se na nohy.
"Myslíš, že jsem blbej Keizo ?! Já věděl, že se tak ženeš za ním ! Za tím nechutným pedofilem, vážně je mi z vás zle !" tyčil se ve dveřích jeho otec. Vstal jsem a stoupl si lehce před Keizu. Nedovolím mu aby mi ho znovu vzal. Ne, ted musím stát ještě silněji. Jestli mi ho ted odvede, těžko říct, jestli ho ještě někdy uvidím. Ne, na tohle ani nesmím myslet, nevezme mi ho. Už nikdy a nikdo, ani jeho vlastní otec. Sevřel jsem ruku v pěst a zvedl pohled k vysokému a poměrně naštvanému muži mezi dveřmi.
"Nerozumím tomu, co máte za problém." Odsekl jsem.
"Co mám za problém ?!" zdálo se, že ho to ještě víc vytočilo "To, že můj syn je pošahanej gay a tahá se s učitelem, který místo toho aby měl rozum tak s ním ještě chrápe !" zavrčel vztekle.
"Nespal jsem s ním !" bránil jsem se "Co je špatného na tom být gay ? Je to úplně normální, navíc- on si to nevybral."
"A tomu mám věřit ? Co je na tom špatného ? Děláte si srandu ? Všechno ! Je to hřích proti přírodě, bože."
"Ano, máte- nespal jsem s ním. Hřích proti přírodě je někoho se snažit změnit na někoho, kdo není." Hádali jsme se.
"A co s ním teda máš, hm ? Když jste spali ve stejné posteli a ted -."
"Miluji ho !" přerušil jsem ho. Zarazil se a chvilku na mě jen zíral. Potom se zamračil.
"No to je mi teda románek." Sarkasticky se zasmál "Žák a jeho učitel se do sebe navzájem zamilovali a já vám tady dělám překážku, že ? Jak smutné, že to nedopadne dobře. Počkat vlastně dopadne, protože to vy jste tu ti špatní a zvrácení." Zle se usmál "Dělej Keizo, jde se domů a odstěhujeme se." Zavrčel a šel trochu blíž.
"Ne ! Tati já zůstanu s Masayoshim." Chytl se mě Keizo ze zadu za rukáv. Jeho otec se jen zastavil a zle se mu zablýsklo v očích.
"Keizo uvědomuješ si jak ho ničíš ? Nebyl to náhodou vzorný učitel ? A podívej se, ted kvůli tobě nejspíš příjde o práci. Pokud ho teda fakt miluješ, měl bys vědět co je správné a nechat ho normálně žít." Jen co to dořekl cítil jsem jak sebou Keizo cuknul a pustil mě. Trochu vyděšeně jsem se otočil, snad nevěřil těm slovům, co řekl jeho otec. Divně sklopil pohled.
"Ne, Keizo to není pravda. No ták-" přerušil mě tím jak zvedl hlavu.
"Sám víš, že je." Řekl zlomeně. Ne, ne- ted nesmíš zaváhat Keizo, no ták. Prosím.
"Ne, nevím. Ne neničíš mě. Otevřel jsi mi oči, ukázal jsi mi kdo jsem-..Keizo, jak to můžeš vůbec-..Neřekl jsi před chvílí, že už nechceš ode mne ?" bolestně jsem se na něj zadíval. On smutně zíral do země a já cítil pohled jeho otce, zlý pohled. "Keizo..miluji tě." Řekl jsem, poprvé jsem mu to řekl. Zvedl se lesknoucí se oči.
"Ohohó jak dojemné." Uchechtl se zle jeho otec. "Keizo jde se." Napřáhl se po něm, ale já odrazil jeho ruku. Ne- nenechám si ho vzít. Už ne.
"Proč mi ho nenecháte ? Miluji ho ! Postarám se o něj líp než vy. Mělo by vám jít o dobro dítěte, ne ? Se mnou se bude mít dobře." Zamračil jsem se.
"Proč ? Protože zaváhal, ted právě. Všiml jsi si ? Jsi si tedy jistý, že s tebou se bude mít dobře ?" napřáhl se po Keizovi znovu. Rozhodil mě- je to pravda, Keizo zaváhal. Bolí to, ale-..nenechám se rozhodit. I kdyby to mělo být sobecké a já ho u sebe držel jen protože chci já. Nenechám si ho vzít, nikdy. Miluji ho, je to první člověk, kterého opravdu miluji. Cítím to, cítím tu nekonečnou touhu být jenom s ním. Pokud ho ted ztratím, ztratím sebe, ztratím vše. Ten den a půl bez něj- byly ty nejhorší dny. Dalo by se říct, že kdybych ho nepoznal blíže, nikdy by mi nejspíše tolik nevadilo být bez něj. Zezačátku jsem si nic jiného ani nepřál, chtěl jsem aby zmizel, ale ted- ted vím, že to bylo jen zoufalství, které ve mně vyvolával. Zoufalství z toho držet se abych ho nechtěl poznat blíže. Ale ted- nelituji toho, jsem za to tolik vděčný, že jsem poznal zrovna jeho. Miluji ho. Ach tolik ho miluji a je to tak krásný pocit. Chci ho navždy u sebe, chci ho chránit, chci jeho. Nikdy mě nic nezajímalo více než práce, byl jsem tak vychován, nenáviděn za to jaký jsem, ale lehce uznávaný pro to jak jsem byl pilný ve škole. Tak asi proto. Ale ted si uvědomuji, že je něco mnohem víc. A už si ho nenechám vzít, vím, že mě miluje. Vím to. Chci tomu věřit a doufám v to. Udělám cokoliv aby mne miloval. Protože ho tolik potřebuji, potřebuji ho k životu.
"Keizo-" otočil jsem se na něj "Chceš tedy zůstat se mnou ?" vážně jsem se na něj zadíval a hluboko v mých očích jsem skrýval všechny ty prosby. Chtěl jsem aby se rozhodl sám, ale věděl jsem, že at odpověd bude jakákoliv- nevzdám se ho. Byl jsem tak sobecký, ale už bych bez něj nevydržel, propadl jsem lásce.
"Masayoshi-.." zvedl ke mně pohled "A- nebudu ti vadit ? Překážet ti nebo tě zatěžovat ?" zeptal se a já cítil jak na mě visel jeho pohled, překvapivě i pohled jeho otce, který tentokrát byl pln očekávání a ne zlosti.
"Samozřejmě, že nebudeš." Sjel jsem mu jemně prsty po tváři "Jsi to jediné co opravdu chci Keizo." Stekla mu slza a usmál se, trochu víc se ke mně přitisknul. Jemně jsem mu prsty setřel slzu z tváře a oplatil mu úsměv.
"Tati, prosím nech mě u něj. Už po tobě nikdy nebudu nic chtít, jen tohle. Prosím." Prosebně se zadíval na vysokého muže mezi dveřmi, který se ted tvářil- řekl bych, zaraženě ? Ano nejspíš ano, myslím, že jsi skutečně až do poslední chvíle myslel, že jsem s Keizou jenom kvůli sexu či svým zvrhlým choutkám. Neříkám, že jsem v pořádku s tím, že miluji svého studenta, ale radši bych obětoval vše než být bez něj.
"Hm." Zavrčel "Fajn, zůstan si teda s ním, ale pokud je to chyba. Je to tvoje chyba a já ti s ní nepomohu." Zamračil se, odešel od dveří a zmizel někde v chodbách školy. Zíral jsem, čekal jsem všechno. Všechno, ale tohle ne. Podíval jsem se na Keizu, který se usmál a obtočil mě rukama. Opřel si hlavu o moji hrud a zašeptal
"Promin, že jsem zaváhal." Sklopil pohled.
"Neomlouvej se, měl jsem ti to říct dřív-..co k tobě cítím." Usmál se a pustil mě.
"Měl by ses připravit, za chvilku budeš učit." Ušklíbl se, kývnul jsem a vyndal si nějaké papíry, které jsem ještě musel zpracovat, protože jsem na to přes víkend neměl- hlavu. Sedl jsem si a on se hned uvelebil na mém klíně. Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář. Jednou rukou jsem ho napůl objímal a druhou si podtrhával poznámky v listinách. Občas se mě na něco zeptal a nebo se mě snažil vyprovokovat malými pusami po krku. Po čase se začla škola naplnovat lidmi. Keizo se na mě zadíval
"Neměl bych už jít ? Aby mě tu Osachi neviděl." Podíval se do strany.
"Ne, Osachi nepřijde." Podíval jsem se na něj a pak mi pohled sjel k zemi.
"Jakto ?" zeptal se překvapeně.
"Je v nemocnici, skočil z mostu." Smutně jsem se podíval do země.
"Je ti ho líto ?" zeptal se znova.
"Jo, skočil kvůli mně." Doted si pamatuji jeho výraz když odcházel a pohled Shira, když mi řekl at se mu už nikdy neobjevím na očích.
"Ale-..to on dovedl mého otce k tobě domu. Zasloužil si ho." Špitl. Eh-..tušil jsem, že to byl on- po tom co se stalo a co mi řekl. Jsem na něj za to docela naštvaný, ale-..
"Neřekl bych.."
"Máš ho radši než mě ?" zněl nějak-..smutně.
"Ne, to ne. Jen si nemyslím, že by si tohle někdo zasloužil. Samozřejmě, že mě tímto naštval, ale mohl zemřít a-..um." podíval jsem se na něj a pohladil ho "Už se s ním beztak nemám setkat, at na mě zapomene, bude to tak lepší" usmál jsem se a on mi lehce úsměv oplatil. Bude mi možná trochu chybět, ale bude to pro něj tak lepší.
"No, beztak už pujdu, za chvilku bude zvonit." Usmál se a dal mi ještě malou pusu "Budu se na vás těšit, Kuroda-senpai." Ušklíbl se a zmizel ve dveřích. Cítil jsem se tak štastně. Konečně se mi povedlo aby byl Keizo se mnou, může se mnou být a nikdo nepůjde proti nám. Usmál jsem se pro sebe a srovnal jsem si znovu papíry. Těším se až půjdeme domu, zas to tam bude vypadat opravdu jako doma. Těšil jsem se na to až ho budu moct políbit, víc než kdy předtím. Kousnul jsem se do rtu abych zastavil nevhodné myšlenky. Ted se musím soustředit na žáky, nebo se o to aspon snažit.

Po chvilce zazvonilo a já přešel do třídy, den probíhal docela v klidu. Měl jsem radost s Keizi, že toho tolik věděl i když to bude nejspíš kvůli tomu, že se ráno se mnou pročítal v materiálu. Po škole jsem na něj čekal u kabinetu a vyšli jsme společně domu. Bylo příjemně a hezky, ale možná to bylo jenom jeho přítomností. Byl jsem jak poblázněný, myslím, že tomuhle se říká zamilovanost. Pomalu jsme šli domů.
"Keizo, nemám ti udělat ted klíče, když se mnou bydlíš." Usmál jsem se na něj, ale on zavrtěl hlavou.
"Nie, chci mít jistotu, že odejdem i příjdem vždy spolu." Ušklíbl se i přestože věděl, že mu ten klíč budu muset jednou udělat. I když budem nejspíše stejnak chodit spolu. Chci s ním být co nejvíce, každý den.

Jakmile jsme došli do bytu a zavřeli dveře, pevně se ke mně přitisknul a natiskl své rty na mé. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, jestli jeho polibky oplácet nebo ne. Nemohu už déle vzdorovat něčemu, po čem sám toužím. Obtočil jsem ho rukama a vroucně ho líbal. Cítil jsem jeho jemný jazýček jak chtivě sjíždí po tom mém. Cítil jsem jak začínám hořet, jak se začínám naplnovat tou nezkrotnou vášní a touhou. Chtěl jsem ho, tolik jsem ho chtěl. Najednou mě kousnul do rtu a odtáhl se
"Nějakej nadrženej, ne ?" ušklíbl se, ale sám byl ještě rudý.
"Nedělej, že ty nejsi." Popíchl jsem ho a on zrudnul.
"Ehe- no nejsem jako." Nafoukl tváře a šel dál do bytu. Usmál jsem se a následoval ho.
Po zbytek dne jsme dělali všelijaké blbosti, něco si společně uvařili a plácali o budoucnosti. Každá vteřina s ním byla jedinečná a já si jich chtěl užívat co nejvíce. Je to téměř jakobych teprve ted začal skutečně žít a doted pouze přežíval. Přežíval a čekal na něj, na skutečné světlo v mém životě.
Pomalu se blížila noc, já si ještě vyprácoval nějaký materiál do školy zatímco se Keizo po mě sprchoval. Jako obvykle ke mě přitapkal v mém příliš velkém pyžamu, usmál se na mě a snažil se mě co nejdříve odtáhnout do postele. Nemusel se moc dlouho snažit, beztak jsem již měl práci hotovou. Posadil jsem se na postel a sledoval ho jak zavíral dveře. Otočil se na mě a zadíval se mi hluboko do očí, poté se lehce usmál, přešel těsně k posteli a sedl si mi do klína čelem ke mě. Ihned jsem si podmanil jeho rty vroucími polibky. Polibky poslušně oplácel a více se ke mě natisknul, cítil jsem celé jeho tělo na tom mém, cítil jsem jeho tep, cítil jsem jeho jazyk sjíždící po mém, cítil jsem jeho jemné rty, cítil jsem jak se lehce napínal, když jsem mu sjížděl prsty po jeho zádech a cítil jsem jak hořím. Hořím touhou po něm. Z vroucích polibků jsem sjel k jeho krku kde jsem ho obměnil vášnivými kousanci. Lehce zaklonil hlavu a tiše vydechoval, při čemž se mě rukama opět pevně chytl, jako tenkrát. Střídal jsem kousance s polibky a sjížděl po jeho krčku. Už jsem to nevydržel, chtěl jsem opět víc, chtěl jsem mnohem víc. Chtivě jsem mu svlékl horní část pyžama, což mi ihned oplatil svléknutím toho mého a položil jsem ho do peřin, hned jakmile ležel jsem mu již jazykem sjížděl po hrudníku. Trochu se napnul a tiše vzdychl, bylo vidět jak moc byl vzrušený. Rukou jsem mu sjel mezi nohy a začal ho pomalu spracovávat. Dal si ruku před pusu aby utišil své vzdechy, jemně jsem mu dal ruku od úst.
"Chci tě slyšet.." zašeptal jsem a pokračoval v uspokojování jeho těla, rukou jsem pohyby stále zrychloval a pusou jsem jemně cumlal jeho bradavku. Jeho tělo se napínalo a prohýbalo, přičemž mi zarýval nehty do zad a vzdychal, ach tak krásně slastně vzdychal. Sjel jsem hlavou níže, svlékl mu i zbytek oblečení co měl na sobě a vystřídal svou ruku ústy.
"A-ah ..Masayo-..ahhw." slastně vzdychal a zakláněl hlavu. Zrychlil jsem, dával jsem si záležet což se krásně odráželo na frekvenci jeho vzdychů. Na chvíli jsme přestal a naslinil si prsty, kterými jste začal dráždit jeho zadeček- jako první jsem do něj zajel jenom jedním prstem. Zasténal a já s ním začal v něm pohybovat, při čemž jsem se ústy vrátil k jeho údu. Napínal se, zarýval nehty do peřin a hlasitě vzdychal mé jméno. Když už jsem v něm prstem pohyboval dost rychle, přidal jsem ještě jeden prst. Prohnul se jako luk a s hlasitým vzdychem se udělal. Polknul jsem a vyjel z něj prsty. Cítil jsem jak jsem celý v jednom ohni. Chtěl jsem ho celého. Tolik jsem ho chtěl. Zadíval jsem se na něj, jeho tělo se stále trochu třáslo a on těžce vydechoval. Přilehl jsem si k němu a on se ke mě hned natiskl, cítil jsem jeho splašený tep jak lehce klesá a pomalu se klidnil i jeho dech. Po chvilce zvednul hlavu a zadíval se stále celý rudý na mě.
"Masayoshi-..prosím..- chci to-.." zasténal a chtivě se na mě zadíval. Pokrčil nohu a lehce ji natlačil mezi moje nohy, provokativně se ušklíbl. Už bylo pozdě nad něčím přemýšlet, ted už bych se stejnak nezastavil. Ten chtíč byl o tolik silnější než já. "Chci ho" slyšel jsem ve své hlavě stále dokola.
Vtisknul jsem mu krátký, ale vroucný polibek a přelezl nad něj. Ještě jsem prsty zkontroloval jestli je opravdu připravený, protože i přesto jak moc jsem po něm toužil, jsem mu nechtěl ublížit, ne- to nikdy. Chtivě se mi nastavil a já do něj pomalu a opatrně vnikl.
"AH-..hhw..-!" hlasitě zavzdychal a pevně se mě chytl. Začal jsem zlehka přirážet. Prohýbal se, zarýval mi nehty do zad a hlasitě vzdychal do ucha. Všiml jsem si i té slzičky, která mu sjela po tváři. Políbil jsem ho zatímco jsem trochu zrychlil přírazy. Začal jsem potichu vydechovat, byl tak horký. Zajel jsem trochu hlouběji ještě pro větší pocit slasti, stisknul mě ještě křečovitěji a vzdychal o něco hlasitěji. Víc jsem se k němu sklonil a začal ho u toho líbat na krku. Zavzdychal moje jméno a začal pánví ještě více hýbat proti mým pohybům.
"Ahh-.." slastně jsem se prohnul a vyvrcholil. Při čemž se on prohnul se mnou a hlasitě zasténal. Jemně jsem z něj vyjel, lehl si vedle něj a přetáhl přes nás peřinu. Přitisknul se ke mě a já ho obtočil pažemi, těžce oddechoval a choulil se ke mě. Snažil jsem se uklidnit svůj tep, bože-..tohle byl snad ten nejkrásnější pocit-..awh. Víc jsem ho k sobě natisknul a dal mu pusu do vlasů.
"Miluji tě.." zašeptal jsem k němu.
"Já tebe taky." špitl a usmál se se na mě. Vypadal tak štastně. "Dobrou noc Masayoshi" spokojeně zavřel oči.
"Krásné sny, Keizo."

"Ahhgr ! Bolí mě celý tělo !" ječál Keizo ráno nahý v posteli.
"No jo. Cos dělal prosímtě ?" zasmál jsem se z kuchyně.
"No hele, nevěřil bys- Včera mě normálně znásilnil jeden chlápek !"
"Co-o ? Jaký znásilnil ? Sáms to chtěl." bránil jsem se se smíchem.
"Noo..takže ted ses přiznal. Byl si to ty, ty úchyláči."
"Hele moc si nevyskakuj jó ? Náhodou já vím, že se ti to líbilo !"
"Jó ? Jak to víš ?" zasmál se.
"No protože si docela dost hlasitě vzdychal." ušklíbl jsem a s kakaem v ruce jsem mezi dveřmi pozoroval jeho rudý obličej.
"To je pro mě ?" ukázal na kakajo ze snahou zakecat předešlé téma. Pokývnul jsem a podal mu ho. Usmál se "Děkuju." potom se na mě ušklíbl "A ještě mi řekni co mám udělat s mým krkem." ukázal na fleky po celém jeho krčku.
"Co já vím, co si včera vyváděl." pokrčil jsem rameny.
"Už zase tohle ?" zamračil se, ale hned na to se rozesmál a stáhl mě zpátky k němu do postele..

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Nyom >>
Omlouvám se lidem, kterým jsem zkazil jejich neviné dětství x"D
(Existuje ještě někdo takový vůbec ._.")
No prostě chci říct
Další díl bude z pohledu Osachiho ^^"
(abyste věděl jak on dopadl- bude to ještě zajímavý 8D )
(asi ._.)
/(*w*)\ >>
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Měl bych vůbec ještě psát povídky ? ._."

Yo
Radši ne ^ ^"
Prosím, fakt ne -.-"

Komentáře

1 holkyhrajouhry holkyhrajouhry | Web | 26. března 2014 v 9:07 | Reagovat

Nemůžu i pomoct, ale píšeš moc krásně, mám se ještě co učit, jinak je fajn, že generátor se ti na jména hodí, vyšlo ti pěkné jméno :-)

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 26. března 2014 v 11:54 | Reagovat

*Q* Chikinéé to je fakt... *Q* no boží ono- Ah, za to ti koupím na AF klidně dvě přesnídávky xDD

3 Yuki Kyuto (Takeru) Yuki Kyuto (Takeru) | 26. března 2014 v 15:46 | Reagovat

Jo jako zkazil jsi mi dětsví,senpai..

Je to skvělý(Proč mi ty jejich hádky NĚCO připomínají?) A to s tím slyšením něčeho taky >>
Jsi můj skvělej spisovatel :3Vážně je to úžasně napsaný..A těším se na díl s Osachim protože je to chudák xD
(Jak jinak)

4 Yuína Yuína | Web | 26. března 2014 v 23:11 | Reagovat

ty vrahu nevinnosti D: bylo to úžasné *-* >w< nevím co k tomu víc dodat...jen... jakou chceš tu přesnídávku? *-* XDD

5 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 27. března 2014 v 16:23 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. :D
Neboj, nikdo v dnešní době už svými dětskými představami o nevinnosti netrpí. Doufám. :D
Já chci další dííl - Si zase u Osachiho popláču, jak se znám. :D
Moc povedené. :3

6 Drakushka Drakushka | Web | 27. března 2014 v 19:55 | Reagovat

Četla jsem si ho už ráno - ve škole je wifíí (XD)
Je vážně moc dobrý. Miluju Keiza, je tak sladký. :33 Hrozně moc. Šup další díl. .3.

7 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:53 | Reagovat

Nevím proč, ale Osachiho jsem si prostě oblíbila, takže to neprotahuj a přidej další díl co nejdřív, prosím :-) :3
jinak píše pěkně tak v tom rozhodně pokračuj ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama