"Zakázaná láska" - 4.díl 2/2

14. března 2014 v 19:56 |  Zakázaná láska
Zbyteček


"Jo." Pousmál jsem se "Shiro potřeboval bych s něčím poradit." Sedl jsem si vedle něj. Nemusel jsem čekat na odpověd, věděl jsem, že poslouchá. On vždy. "Potkal jsem Keizova otce a-.. on ani nevěděl, že žije s Masayoshim. Myslel si, že někam utekl. A chce je rozdělit a vzít si Keizu domu a mě řekl at mu pomůžu, protože jsem se omylem prokecl, že chci Masayoshiho a on, že takhle to bude výhodné pro obě strany-.." spustil jsem. On jenom zmateně zamrkal a já jsem teda začal znovu a pomalu. Když jsem mu to celé převyprávěl, kývnul a podíval se do země.
"Nemyslím si, že je to správné. Vem si kdyby js i byl Keizo." Řekl nějak divně zlomeně. Nechápu co mu je. Normálně mi vždy radil správně, ale ted mi radí to vzdát.
"Ale-..chápej, že já ho potřebuju. Nechci se jen vzdát. Chápej, že já-..Dostanu ho !" sevřel jsem pěsti. A on jen sklopil hlavu.
"No- snad děláš správně Osachi. Víš, že já za tebou budu vždycky stát." zadíval se z okna jak byl zvyklý když přemýšlel.
"Děkuji ti, Shiro." Usmál jsem se a dnes již po druhé jsem cítil jak mi jemně cuchá vlasy. Pousmál se. Nevím proč měl jsem vždycky hezký pocit, když byl se mnou. Jemu jsem mohl vždy věřit a vždy říct vše. Byl lepší než nějaký nesmyslný deník a už hodněkrát mi pomohl z problémů.
"Třeba když o Masayoshiho budu dlouho bojovat tak ho dostanu." Zamumlal jsem si pro sebe a on se pousmál. "Um, mimochodem co ty Shiro ? Jak se ti vede ?" začal jsem konverzaci konečně o něčem jiném než o mě. Chtěl jsem taky vědět co dělá. Třeba mu pomoct, aspon jednou v životě. Shiro nikdy nechtěl pomoct. Nikdy. Vždycky jenom on pomáhal mě a to mě trochu tísnilo. Prostě jenom jednou mu splnit nějaké přání nebo pomoct s nějakým problémem. Ovšem ani tentokrát jsem se nedočkal, řekl, že se mu vede dobře, jako vždy. Potom začal mluvit o tom co mu ta děcka vyvádějí a o tom, že si nejspíš koupí nějakého domácího mazlíčka a podobně. Než jsem si to uvědomil byla skoro půlnoc. To bylo na Shirovi taky dobré, s ním člověk zapomene na čas. Zapomene na všechno, protože je takový energický, že dokáže mluvit v kuse několik hodin a ty se u toho nepřestaneš smát. Měl jsem ho rád. Nakonec jsme se rozloučili a já šel domu. Sedl jsem si na postel a zíral před sebe.
"Za chvíli budou dvě ráno." Mžoural jsem, spadl jsem na postel a chtěl psát, ale nějak jsem to nedokázal. Místo toho jsem celou dobu zíral do stropu a přemýšlel jestli opravdu to co dělám je správné.

Nakonec mi začal v šest zvonit budík a to mě dokonale vzbudilo z rojímání. Vstal jsem, šel se znovu vysprchovat, oblébkl se a šel. Měl jsem divný pocit z toho všeho. Shiro měl možná pravdu, měl bych se na to podívat z Masayoshiho pohledu- ale-.. zas..co kdyby Masayoshi přestal být takový - ?! Naprosto slepě odhání moje city. Dělá, že je nevidí a žene se za svým studentem. Bože.. vydechl jsem a brzo jsem byl na místě.
"Konečně jsi dorazil." sykl a napřímil se z toho jak se opíral o zed.
"Jo-.." nejistě jsem mu odpověděl, protože jsem tu byl ještě deset minut předtím než jsem měl.
"Tak, zaved mě tam. Vezmu si Keizu a ty pak tomu pedofilovi můžeš jít zalepovat rány." zavrčel, zdálo se, že byl už vážně nevrlý.
"Ale -..on není pedofil. A-.." nenechal mě nic říct.
"Tak pojdme už !" strčil do mě. Vyděšeně jsem zíral. Vydechl "Neříkej mi, že nechceš být ten, který za ním příjde a pomůže mu, ne ? Za lásku musíš bojovat a ne ji vzdávat. No tak- bud trochu chlap." zatnul jsem pěsti. Jasně že budu za lásku bojovat-... ale má cenu když je jen jednostranná ?-.. sklopil jsem hlavu. To ho nejspíš už vážnš vytočilo. Silně do mě strčil "Dělej !" zatřásl jsem se a pomalu jsem šel směrem k Masayoshiho bytu. Třeba-..má ten chlápek pravdu a měl bych se víc snažit. Dovedl jsem ho k bytu. Hned jak jsem mu řekl kde je vletěl dovnitř. Slyšel jsem pak pár ran a pak jsem jen viděl jak táhne Keizu ven. Odehrálo se to nějak strašně rychle, že jsem ani nevěděl jak Keiza vypadal. Prostě se to najednou všechno událo. Pomalu jsem otevřel dveře a nahodil svůj normální pohled.
"Šel jsem tě navštívit a pak jsem viděl nějakýho chlápka jak a -.." zarazil jsem se. Nikdy jsem ho takhle neviděl, nikdy jsem ho neviděl takhle brečet.. Klekl jsem si k němu a jemně mu je otřel z tváře.
"Masayoshi-san ? Co se stalo, proč pláčeš ?" smutně jsem na něj koukal. Ach bože co jsem to udělal ?
"O-on-..vzal mi ho-.. " vykoktal ze sebe.
"Neboj se, teď máš mě Masayoshi-san" risknul jsem to. Zíral na mě.
"Cože ? J-jak to jako myslíš ?-.." řekl.
"No, že ted tu pro tebe budu já." řekl jsem. Nevím co jsem si od toho očekával. Bolelo ho vidět takto.
"Ale-..já ho miluji." zíral jsem. Byla to jako největší rána. Tušil jsem to, ale-..když to řekl. Mám pocit, že se mi zastavilo srdce-.. Cítil jsem slzy na mě tváři a měl jsem pocit, že se už nikdy nepohnu. Bolest jakoby se rozšiřovala po celém mém těle. Jakoby najednou vše zchladlo. Jakoby všechna naděje co jsem měl byla roztrhaná na kousíčky a zakopaná hluboko do země. Jakoby všechna moje láska byla zneužita a odkopnuta. Jakoby vše co jsem udělal bylo špatně, tak moc špatně.
"Proč pláčeš Osachi-...?" hlesl.
"Protože-.. protože-.. " nedokázal jsem mluvit přes slzy "Protože tě miluji !" rozbrečel jsem se snad ještě víc. Chtěl jsem sledovat jeho reakci, ale nemohl jsem. Nemohl jsem udělat nic, jen mi tekly slzy a já se snažil zvednout ze země. Nakonec jsem se nějak vyškrábal po zdi.
"Je mi-..je mi to líto Osachi...-.." zašeptal a třásl se. Bolestně a hořce jsem se pousmál. Pomalu jsem se blížil ke dveřím.
"Sbohem Masayoshi-san a-.. měj se hezky. Už ti nebudu ubližovat..-promin." vyšel jsem ze dveří a rychle je zavřel.
"Osachi ?" slyšel jsmej ak zmateně zavolal, ale už jsem nemohl. Chtěl jsem bojovat, ale jak mohu. Jak mohu když vím, že mu jenom ubližuji ? On miluje jeho... ne mě. Mě milovat nebude. A ted už vůbec ne, jestli se dozví, že jsem to byl já. Sklopil jsem oči a snažil se krotit slzy. Pomalu jsem šel městem. Třásl jsem se-..cítil jsem se tak slabý a zlomený jako nikdy. Sedl jsem si na okraj vysokého mostu a zíral dolu jak podemnou projíždějí auta. Jestli jsem měl u Masayoshiho nějakou šanci. Vůbec aspon malinkou. Tak jsem ji ted veškerou pohřbil. Všechno jsem podělal-...
Chytl jsem se za košili. Tolik to bolelo, rozpínalo se to po celé mé hrudi. Prázdno, ovšem prázdno které bolí. Tak zatraceně moc. Nakonec i moje slzy ustaly a já prázdně pozoroval. Už jsem nedokázal ani brečet ani se pohnout. Chtěl jsem jenom pryč. Pryč od té bolesti-..pryč od všeho-.. Zavřel jsem oči a-.. Masayoshi-san-... přeji ti štěstí-... snad se to dá ještě nějak zachránit-.... Shiro..děkuji za vše... mami ..tati..měl jsem vás rád-... -Prominte-.. mi vše. Nejsem dobrý člověk..byl jsem sobecký a chamtivý... chtěl jsem Masayoshiho pro sebe-..i když jsem věděl že on mě ne-..nechtěl jsem si to přiznat abych nebyl zraněn-.. Měl jsem tě poslechnout Shiro-... ach.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 16. března 2014 v 0:41 | Reagovat

Ne-e.. ne-ééé.. ne-éééé... *pláče jak malá holka*
Osachi-chan.. běda to jak uděláš nějakou blbost! *slzyčky*
Vážně píšeš úžasně, ..a já vážně brečím.. Shit.

2 Yuína Yuína | Web | 16. března 2014 v 14:30 | Reagovat

awww...mám strašně ráda Shira qwq možná proto, že se v něm malinko vidím... TTwTT je to dokonalé...  proč píšeš tak božsky Kichine!? >w< *tento komentár vůbec nedává smysl Q.Q*

3 Drakushka Drakushka | Web | 23. března 2014 v 11:36 | Reagovat

Naprosto úžasné..
TT-TT Osachi.. jeslti to uděláš, asi tě pak zajdu jebnout bejsbolkou. T.T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama