"Zakázaná láska" - 4.díl 1/2

14. března 2014 v 19:56 |  Zakázaná láska
Takže z pohledu Osachiho se trošku vrátíme v čase ^^"¨na scénku va kabinetu.



"Neblázni-..Nic by s tebou neměl, že ne Masayoshi-san-..?"dokašlával jsem. Přece by nic neměl se studentem, ne ? Ne ? Prosím Masayoshi-san řekni ne..prosím- potřebuji tě víc než on. Jsem lepší. Zoufale jsem se na něj zadíval zároveň s Keizou.
"Já-.." začal a lehce se třásl. Rozpačitě těkal očima po místnosti což mě znervóznovalo ještě víc. Přece nemůže říct, že-.. Co si to namlouvám..vím to. Vím co k němu nejspíš cítí. A moje city vždycky-..zahazoval ještě dřív než je stihl vidět. "Promin Osachi...-" pokračoval. Zarazil jsem se. Au, to bolí. To bolí. Tolik bolí i když jsem věděl, že to nemůže být jinak. "Promin Osachi-..já-..já nevím. Nevím !" vyběhl odtamtud a hned za ním se rozeběhl Keizo. Běžel bych taky, ale bylo by to k ničemu. On chce jeho. Jasně.. Svezl jsem se po zdi. Proč ? V čem je tolik lepší ?-..Masayoshi-san.. Cítil jsem jak mi teče slza po tváři a zíral jsem do zdi. Proč mě takhle mučí ? Kdyby aspon přišel a řekl mi do očí, že mě nechce. Ale ne, on se mi ještě omluví. Dělá to jenom horší-..
Kopnul jsem do židle přede mnou a vstal. Fajn chceš jeho, tak si ho nech, beztak tě omrzí. Snažil jsem se svoji bolest utišit vztekem. Nakonec jsem zklopil zrak, když jsem ho viděl s Keizou jak vedle sebe spokojeně vycházejí ze školy. Zatnul jsem zuby abych opět neplakal. Vzal jsem si věci a šel ven. Nedokázal jsem učit, ted určitě ne. Ted jsem nedokázal nic. Cítil jsem se strašně, jako vlastně posledních pár dní. Vždy jsem se na Masayoshiho-san tak těšil, doufal jsem, že spolu zas někam zajdem a bude to jako dřív, že se-..zblížíme ? Že mu konečně řeknu co k němu cítím a on to přijme.. Ale jsou to jen bláhové sny. Zahodil to, všechno, dřív než o tom věděl mi zlomil srdce. Sklopil jsem hlavu. Zním jak malá školačka co se s ní poprvé někdo rozešel. Ale-..vážně to bolí.
Došel jsem do menší hospody, kterou jsem navštěvoval poslední dobou pravidelně. Sedl jsem si k zadnímu stolu jako vždy a objednal si lehký alkohol. Třásl jsem se na židli a pomalu popíjel zatímco jsem se snažil vymanit všechny bolestivé vzpomínky.
"Hey, zdár Osachi." přisedl si k mému stolu můj obvyklý vysoký společník.
"Ahoj Shiro." hlesl jsem a zvedl k němu pohled. Shiro byl můj kamarád, už dlouho dobu, potkali jsme se na škole, jenže on učí na základce i když je vystudovanej učit na střední škole. Setkáváme se tu poslední dobou celkem pravidelně když už nechodím po večerech s Mayaoshim-san.
"Co ty tu tak brzó ? A hey, ten tvůj výraz-..zas ste se chytli, hm ?" sklopil jsem oči a on hned pokračoval "Osachi no ták, jsi do něj zamilovanej už od střední a on si tě všiml teprve až když jste spolu začli chodit do práce. Prostě chci říct, že-..to nejspíš nemá smysl. Plus to, že on ted je s nějakým studentíkem, je mi to líto, ale-..zdá se, že tohle nezměníš. Zkus se od něj nějak odfixovat a všímat si jiných nebo tím jak seš ním posedlí ztratíš všechny okolo." přátelsky mi rozcuchal vlasy. Zíral jsem. Už od střední- jo sledoval jsem ho, ale byl jsem moc ostýchavý ho oslovit a hned jakmile jsem zjistil do jaké práce nastupuje, šel jsem tam taky a jaké jsem to měl štěstí s ním sdílet kabinet. Ale on mě vůbec neznal, zatož já už o něm věděl vše. Byl jsem tak štastný když jsem s ním mohl mluvit a trávit chvíle...
"Ale-..to není pravda. Ještě pořád mám š-šanci jak-.. " zarazil jsem se. Nemám, už nemám sebemenší šanci. Shiro má pravdu. Měl bych se od něj nějak-..ale..to nejde. Sklopil jsem hlavu a opět jsem ucítil slzy které začaly zaplnovat moje oči. Najednou jsem ucítil něčí hřející dotyk na hlavě.
"No ták, to bude dobré Osachi, s tím se nějak vyrovnáš. Hlavně už ho nech ano ? Nechci tě pořád vidět takhle smutného." pousmál se. "On ti za tohle všechno nestojí. Určitě je pro tebe někdo jiný lepší." posadil se vedle mě a já k němu zvedl hlavu.
"Děkuji ti Shiro, jsi vážně jako můj starší brácha nebo tak něco."
pousmál jsem se a cítil jsem jeho prsty v mých vlasech, tak jak to dělával vždycky. Bez ohledu na to, že mě to rozcuchá a on věděl, že mě to štve. Ale i přesto- jsem dnes od něj snad nic jiného ani nechtěl. Zvedl jsem pohled a zadíval se na něj, zíral někam do rohu místnosti. Výrazem bez ničeho. "Shiro ?" zamavál jsem mu před obličejem. Cuknul sebou a kouknul na mě.
"Ano ? Co je Osachi ?" zamrkal.
"Děje se něco ? Zdáš se mi být nějak mimo ?" sledoval jsem ho. Sklopil oči a povzdechl si.
"Ale nic, jen jsem se zamyslel co na tom Masayoshim pořád vidíš když je to takový ignorant." zasyčel trochu jedovatě. Ale on ho nezná, sice-.. ho vídával ve škole jako já-..ale nechápe to. On je tak-..hodný a zábavný a-..prostě ho miluji. Šíleně zoufale. Zavrtěl jsem hlavou na nesouhlas.
"Nerozumíš tomu. On je- prostě-.. Vím jak to myslíš, ale potom- vždy když ho vidím nemohu si pomoct. Chci ho.." sklopil jsem stydlivě oči a ani nevím proč. Zamračil se.
"Takže je to jenom kvůli jeho vzhledu ? Prostě proč sakra. Vždyt on pro tebe skoro nikdy nic neudělal. Nikdy. Pořád básníš o tom jak je úžasný, ale vážně nic nevidím, nic co by ho dělalo tak skvělého. Pořád se jenom stará o práci a o nic jiného. A nakonec začne bydlet se studentem, jako promin- ale je fakt divnej." Nerozuměl tomu. Napřáhl jsem ruku a zatahal ho za vlas, jako vždy když už jsem neměl sílu odpovídat. Sklopil jsem hlavu a zíral na tu škvíru mezi námi. Byl mi vždy blízko a vždy mě chápal. Nevím proč ted ne, ale pravda, že ani já se v tomto nechápu. Byl jako můj starší bratr za kterým jsem vždy běžel s každou bolístkou a on jediný věděl co s tím. Už od mala, už od první třídy. Pousmál jsem se do země. Najednou chytl moji ruku co pořád visela na jeho vlase, zvedl jsem hlavu a on zatáhl za mou ruku a přitiskl si mě k sobě. Zíral jsem překvapeně do jeho zvláštně klidných očích. Sklonil se ke mně a já v tu chvíli ucítil jeho rty na mém krčku. Cítil jsem jak hřejivými polibky sjíždí k mému rameni. Zaklonil jsem lehce hlavu a přivřel oči. Do háje-..byl dobrý. A já už dlouho nic takového necítil. Chytl jsme ho za mikinu co měl na sobě a chtěl jsem s ní škubnout aby přestal, ale místo toho jsem tiše vzdychal. Měl jsem najednou hrozně zrychlený tep a nedokázal jsem se pohnout. Cítil jsem jak mě kousal do šíje.
"Ah-..Masayos-.." vyklouzlo mi mezi vzdechy. Zarazil se. Slyšel jsem, jak se potichu bolestně zasmál, až mě to vyděsilo. Pustil mě a vstal. Zvedl jsem k němu ještě celý rudý hlavu. Zíral zas do koutu místnosti a hryzal se do rtu.
"Promin." Vydechl a zakryl si obličej rukou, jakoby nechtěl abych viděl jeho výraz. Co mohl skrývat ? Ale přeci jen, co to sakra bylo ? Proč to udělal ? Asi už dlouho taky nikoho neměl. Ale-..proč ? Když ví co cítím k Masayoshimu. Snažil se mě rozhodit ? Možná, že takhle chtěl abych na něj zapomněl. Nebo je za tím něco víc ?
"Shiro ?" odkryl svůj obličej a podíval se na mě "Proč si to udělal ?" zeptal jsem se na rovinu.
"Chtěl jsem vědět, jestli tvoje city k němu jsou pravé a nebo si je jen namlouváš." Zamumlal a pousmál se. Nedůvěřivě jsem ho přejel pohledem. Ale docela se mi ulevilo od mé největší obavy, byl jako můj starší brat a chtěl jsem aby to tak zůstalo.
"A co jsi zjistil ?" naklonil jsem hlavu na stranu.
"Ani nevim, zjistil jsem, že asi jo." Opřel se o zed a koukal na mě. "Co sis myslel bože." Pousmál se "Jsem přece jako tvůj starší brácha, ne ?" podíval se z okna.
"Jo, ale jako starší brácha bys neměl pochybovat o mých citech" zamračil jsem se, ale pak jsem se zadíval do země. O citech, které jsou mi beztak k ničemu, když nejsou opětované. Ach, ještěm že se Shirem to na chvilku zmizelo, ale už je to zpět. Ten tísniví pocit na hrudi. Jako bych ani nemohl dýchat, táhne mě to hluboko dolu. Bolí to, bodá to jako tisíce jehel. Zhluboka jsem se nadechl jakoby to tomu mohlo pomoct. "Asi už půjdu" vydechl jsem.
"Co ? A-..vrátíš se večer ?" otočil se na mě.
"Jo, nejspíš jo." Pousmál jsem se a on mi můj krátký úsměv vrátil. Vstal jsem, zaplatil a odešel. Poměrně rychle jsem procházel ulicemi a snažil se co nejrychleji dostat domu. Už jsem nechtěl s nikým mluvit ani na nic myslet. Chtěl jsem domu- i když jsem věděl, že tam na něj budu myslet ještě víc. Zvedl jsem hlavu a očima hledal slunce, najednou jsem se zarazil. Zíral jsem do jedné menší restaurace. Do toho okna. On-.. Byl tam Masayoshi a Keizo. Povídali si a usmívali se jakoby si mysleli, že je nikdo nemůže vidět. Ani jsem si neuvědomil, že jsem se zastavil a zíral na ně. Byl jsem jako zkameněný. V tu jsem si všimnul vysokého, robustního muže vedle mne. Zdálo se, že se dívá stejným směrem i na stejné lidi. A též to vypadalo, že i on si již všiml mne, protože se ke mně začal přibližovat rychlím krokem. Trochu jsem poostoupil a začal uvažovat nad tím jestli nemám utéct, ale nakonec jsem zůstal dokud ten muž nepřišel na dostatečnou vzdálenost.
"Kdo to je ?" vyjel na mě. Zaraženě jsem zíral a nevěděl jsem na co chce odpovědět.
"Kdo ?.." roztřeseně jsem se zeptal, protože působil dost agresivně. Nejspíš si toho všimnul, protože se uklidnil a mluvil klidněji.
"Ten muž co sedí s mým synem." Řekl, Zarazil jsem se. S jeho synem ? Jeho synem tím myslí Keizu ? Že by to byl-..?
"Myslíte-..jste otec Keiza Hatoyami ?" vyjelo ze mě. Kývnul. V hlavě se mi to začalo motat. Že by jeho otec ani nevěděl, že bydlí u Masayoshiho ? Proč ho vlastně Masayoshi-san vzal k sobě ? Zamyslel jsem se. Docela mě to zarazilo, myslel jsem, že jeho rodiče umřeli nebo ho vyhodili. Už ani nevím jestli mi to Masayoshi říkal.
"No-..to je jeho učitel Kuroda." Řekl jsem nakonec po chvíli ticha.
"Cože ? Jeho učitel ?!" zas začal být takový vzteklý, že jsem sebou trochu škubnul.
"Um-. Proč vám to tolik vadí ? Nevěděl jste -.." nenechal mě to ani doříct a začal téměř řvát.
"Proč mi to vadí ?! Můj syn již téměř týden není doma a pak ho vidím jak místo školy vysedává někde s nějakým chlápkem !" zarazil jsem se. Keizo od něj utekl. Zableskly se mi oči. Možná je to šance jak je rozdělit. Jak je dostat od sebe. Ale-..změnilo by to něco ? Možná, že by začal být Masayoshi-san jako dřív, aspon bych mohl být v jeho přítomnosti. Aspon něco. Zíral jsem do země a přemýšlel. "Máš s tím snad taky něco společného ?" zamračil se ještě víc.
"Eh-..ne, nemám." Zarazil jsem se. "Vy ? Chcete je od sebe rozdělit ?" zeptal jsem se. Prostě jsem-..
"Samozřejmě-.." divně na mě zíral. "Proč se ptáš takhle ? Ty už to o něm taky víš ?" mluvil nějak divně, pořád stejně rozhořčeně, ale jinak.
"Vím ? Co oněm mám vědět ? To že mi-…" zarazil jsem se, nejsem schopný to ani říct.
"To že je teplej." Zavrčel. A znovu se podíval k nim. Najednou mě chytl a rychle zatáhl za roh. Vyděšeně jsem zíral. "Už vycházeli." Odůvodnil to.
"Aha, takhle." Sklopil jsem hlavu. Zdá se, že on moc nemá rád gaye. Zamyslel jsem se.
"Takže on u něj bydlí, hm ?" zamumlal a sledoval jak zacházejí za roh.
"Jo." Zíral jsem do země. Bylo to divný. Mohl jsem toho tolik využít, mohl jsem získat Masayoshiho. Aspon je rozdělit. Měl bych.
"Co ti je ? To ti to tolik vadí nebo co ?" podíval se na mě.
"Ne- to jen-…" zakoktal jsem se "Jenom-..jsem uvažoval, že Masayoshi-san.-..že kdybych-.. mohl bych..třeba konečně-…mu být zase blízko a-.." zarazil jsem se. Co to tu melu, dnes je toho na mě nejspíš vážně hodně. Po tom co se ráno stalo-..jak mě Masayoshi-san-.. opět jsem ucítil slzy v očích. Už jen jeho jméno. Sakra.
"Ty, neříkej mi, že jsi taky teplej." Opovržlivě na mě čuměl. A já musel pod váhou jeho pohledu sklopit hlavu. "Ty jedeš po tom učiteli, co ?" řekl zamyšleně a mě to donutilo sklopit hlavu snad ještě víc. Byl jsem vážně tak nechutný ? Musí to dávat tak najevo ? Ucítil jsem opět slzy v očích a sevřel jsem vzteky pěsti. "Hey, vlastně bys mi mohl pomoct. Obou nám jde vlastně o to samé. Ty chceš toho chlápka a já chci Keizu domu bez toho aby zas někam zdrhnul." Zvedl jsem hlavu, má pravdu. Mohl bych zas dostat Masayoshiho, zas bychom spolu chodili ven a-.. ne, jsem naivní.
"Ale-…já nemůžu, beztak on-..mě nechce." Přiznal jsem si. Nenápadně jsem se zatřásl a opět jsem držel slzy v očích.
"Cože ? To to takhle vzdáš ? A pak se divíš, že není s tebou, srabe. Musíš o něj bojovat ne ? Aby viděl co seš kvůli němu schopnej udělat !" štouchl do mě. Věděl jsem, že se mě snaží vyprovokovat. Někde hluboko jsem to věděl, že to dělá jen kvůli tomu, abych mu pomohl.
"Hele, Keizo je to poslední co mi zbylo po mé ženě, která umřela při porodu. Mohl bys mi prosím pomoct ?" snažil se na mě jít jinak, ale já byl moc. Moc rozhozený, moc měkký a nakonec jsem kývnul. "Dobře, tak zítra hned ráno mě k němu zavedeš, jasný ?" zavrčel trochu zle a já zas jen kývl. "Tak tady v sedm." Vyšel pryč a nechal mě tady. Po chvilce jsem vyšel taky a rozešel jsem se směrem domu. Sekl jsem sebou do postele a přemýšlel. Je správné to co jsem udělal ? Můžu to ještě zastavit, ale-..má pravdu. Měl bych o něj bojovat. Měl bych. Myslím.. Ještě to proberu s Shirem. Ten mi vždy správně poradil. Zavřel jsem oči a usnul sem. Aspon na pár hodin.

Vzbudil jsem se až po šesté hodině. Vstal jsem celý ještě docela mimo a šel se vysprchovat, převléknout a vyšel jsem do naší obvyklé hospody. Nebyla to ani hospoda-..něco mi ní a restaurací. A taky trochu čajovna. Už kolem sedmé jsem tam dorazil a sedl si ke svému obvyklému místu, Shiro už tam čekal a hned jak jsem přišel usmál se.
"Ahoj Osachi, tak přeci jen jsi přišel." Odložil nějaké noviny a zadíval se na mě.

----------------------------------
fakt sorry za rozdělení ale blog na mě hudruje že článek může mít omezený počet slov Q_Q
přitom chybí už jen kousek *^*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | 14. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Proč píšeš tak dokonale? Je to úžasné.. Vždy se do toho čolek tak vžije a úplně to hltá.. Aw..Chudák Osachi,docela ho chápu..V podstatě jsou tam zase všichni chudáci QwQ.. AŽ na toho otce-.-..asi..
Nyuaua je to úžasné vážně.. Ty můj spisovateli.

2 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 16. března 2014 v 0:32 | Reagovat

Píšeš naprosto dokonale. Miluji Osachiho ještě víc!! Je tak sladký a.. Je to chudáček. Ale je tak sladký. :3 Letím na druhou část. ♥

3 Yuína Yuína | Web | 16. března 2014 v 14:17 | Reagovat

nemám slov QwwwQ Onii~ nauč mě psát! XD >w< boží jako vždy :3

4 Drakushka Drakushka | Web | 23. března 2014 v 11:10 | Reagovat

Konečně z pohledu Osachiho. :3  
Moc dobrý díl. Ale mě je ho líto. T.T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama