"Zakázaná láska" - 3.díl

8. března 2014 v 16:22 | Kimesuke |  Zakázaná láska
Ehe ^^" tak jedem dál
Tentokrát jsem jen hazím menší upozornění, že tu už jsou trošku >>
Yaoi chvilky >:33
Chápete, takže jestli vám je 10 radši to nečtěte, mohlo by vás to trochu pohoršit ^^
>:D ne čtěte to a pak to vyprávějte kámošům ve tříde ;)



"Víš myslím si, že jsi lhal." Pokračoval a pousmál se, do tónu se mu vracela jeho typická sebejistost.
Zadíval se na mě a já přesně věděl na co ted narážel- ano byl jsem to já kdo ho strhl na pohovku a vroucně ho líbal- ale-.. já-.
"Neblázni-..Nic by s tebou neměl, že ne Masayoshi-san-..?" dokašlal Osachi. Najednou se na mě oba dva zadívali, já- nevěděl jsem co mám říct. Nebo věděl ? Chtěl jsem lhát ? Možná.
"Já-.." začal jsem a sevřel jsem ruce v pěsti. Musím ublížit jednomu z nich, já nevím co říct. Musím to nějak obejít, ale jak ? Sakra,sakra. Cítil jsem jak se mi začali třást ruce, nechtěl jsem ublížit nikomu. Věděl jsem pravdu, věděl jsem ji a už jsem nemohl-. "Promin Osachi...-" stisknul jsem zuby, ani jsem nemusel zvednout hlavu abych věděl jak ledový a zničený pohled ted měl. Bylo mi ho líto, tak líto. "Promin Osachi-..já-..já nevím. Nevím !" roztřásl jsem se a vyběhl odtamtud. Sakra- chovám se jak malý. Ale já už nemohu, nejsem na tohle zvyklý. Vlastně ani nevím jestli jsem někdy byl v nějakém pořádném vztahu. Jo, spal jsem s pár holkama, ale-..tohle je něco uplně jiného. Zastavil jsem se až v přízemí a opřel se o zed, až ted jsem si všiml, že Keizo běžel celou dobu za mnou.
"Masayoshi-.." zmateně těkal očima a šel blíž ke mě. Podíval jsem se na něj a teprve po jeho lehce vyděšeným výraze jsem si uvědomil jak ztroskotaně jsem se tvářil. Snažil jsem se aspon pousmát, ale mám pocit, že to bylo ještě horší.
"Promin mi to, nechtěl jsem tě dostat do takové situace." přitisknul se ke mě a obtočil mě rukama. Najednou jakoby to ani nebyl on. Jemně jsem ho pohladil po vlasech. Naštěstí už byla hodina a chodby prázdné, takže nás nikdo nemohl vidět.
"Neomlouvej se." řekl jsem klidným, tlumeným hlasem a přivřel oči. Jenom jedno jeho obětí mě dokázalo tak dokonale sklidnit. Tolik hřál. Čapl mě za rukáv a jemně zatahal.
"Pojd půjdem se někam najíst do města, mám docela hlad." pousmál se, chtěl jsem ho zarazit a namítnout, že já musím do práce a on do školy, ale uvědomil jsem si, že ted bych se beztak do kabinetu nejspíš nedokázal vrátit. Navíc jsem chtěl být s ním, moc chtěl.

Nakonec jsme tedy šli do nějaké menší restaurace, bylo docela brzo ráno takže byla prázdná. Což bylo jenom dobře. Sledoval jsem ho jak docela spokojeně ujídal wafle, zatímco já jsem si dal aspon kávu, protože jsem nějak neměl hlad. Podíval jsem se z okna a viděl jak poprchává a vypadalo to, že jentak nepřestane, ba naopak se ještě rozprší. Vrátil jsem se zas pohled na něj a viděl jsem, že jeho úsměv nějak poklesl a zamyšleně pozoroval prázdný talíř.
"Keizo, děje se něco ?" zeptal jsem se ho, zvedl oči a já si všiml, že měl vážně nějaký posmtunělý pohled.
"Masayoshi.." na chvilku se odmlčel " Máš mě rád ?" zamrkal se mě to donutilo k malému úsměvu.
"Samozřejmě, že tě mám rád." rozcuchal jsem mu jemně vlasy a viděl jsem jak se mu na tvář vrátil ten jeho úsměv.
"Jak moc ?" přimhouřil oči.
"No, řekněme, že hodně." do háje, sakra hodně. Šíleně moc. Usmál se, chytil mou ruku, kterou jsem ho hladil ve vlasech a jemně si ji přiložil ke své tváři. Palcem jsem mu jemně přajížděl po jeho hladké pokožce. Dívali jsme se na sebe, cítili svůj dotyk a měli pocit jakoby už nic jiného neexistovalo. Jo, byl jsem štastný.

Šli jsme poté raději domu, restaurant se začal plnit a lidé divně zírat. Do bytu jsme se připlazili docela promoklí. Vešli jsme do bytu a on se hned usadil na pohovku. Mezitím jsem mu šel pro ručník aby se trochu osušil, když jsem za ním přišel od obýváku zrovna si sundaval sako. Kapky z jeho mokrých vlasů mu stékaly pomalu po kůži jakoby chtěly ještě upozornit jak je jemná. Podal jsem mu ručník, ale on místo toho chytil moji ruku a stáhl mě na sebe. Ihned mě začal líbat, přesně věděl, že tomu podlehnu. Jeho rtům. Snad to jeho teplo ve mě zapálilo tu šílenou vášeň. Líbal jsem ho stále vášnivěji až jsem opět přebral celou autoritu. Za doprovodu vroucích polibků jsem ho položil na sedačku, cítil jsem jak se mi poddával a to mě snad hnalo ještě víc pokračovat. Sjel jsem polibky k jeho krku a polibky se změnili na vášnivé kousance. Tiše zavzdychal a kousnul se do rtu. Hnán vášni jsem kousal a sál jeho krček. Než jsem si to stihnul uvědomit, rozepínal jsem knoflíky u jeho košile. Hlavou jsem sjel a pokračoval po jeho hrudníku. Cítil jsem jak se jeho tělo prohýbalo a chvělo, chytl se pevně mého ramene, zaklonil hlavu a přivřel oči. Jeho vzdychy mě, ale poháněly stále dál. Nemohl jsem se zastavit, celý jsem hořel a zapaloval postuplně i jeho. Chtěl jsem ho, jenom jeho. Hlavou jsem pomalu jel níže, rozepnul mu mezitím rukou kalhoty a trochu je stáhl. Zachvěl se, zvedl jsem k němu hlavu a uviděl jeho tvář-byl rudější než rajče a vzrušeně oddechoval. Vtisknul jsem mu krátký, vroucí polibek a pokračoval hlavou níže. Dlouze jsem olíznul jeho penis a jeho nehty se mi zaryly do ramen. Pokračoval jsem a zanedlouho už jsem ho dráždil celou pusou.
"Ahw..M-masayoshi-..nhh-..!" vzdychal hlasitěji. Jeho tělo se prohýbalo stále víc. Zrychlil jsem, stále víc. Lépe.
"Masayoshi-..AH-!" udělal se, spolykal jsem to a zadíval se na něj jak těžce oddychoval. Natáhl ke mě vyčerpaně ruce a já ho objal. Leželi jsme spolu na té sedačce a tiskli se co nejvíce k sobě. Cítil jsem jeho splašený tep, bil tak šíleně rychle, jako ten můj. Podíval jsem se na něj, vyčerpaně oddychoval se zavřenýma očima a bylo poznat, že usíná. Pohladil jsem ho po vlasech a zavřel též oči. Uvědomil jsem si pravdu. Znovu. Pravda je, že k němu cítím hodně-..strašně moc. Pravda je, že jsem se do něj nejspíš zamiloval...

Probudil jsem se až odpoledne, něco kolem čtvrté hodiny. Podíval jsem se vedle sebe a moje oči zůstaly viset na prázdném místě. Strašně jsem se vyděsil a vymrštil se.
"Keizo ?" zmateně jsem tápal po obýváku a najednou jsem uslyšel nějaký rachot z kuchyně, šel jsem tedy tam. Usmál jsem se když jsem zjistil, že ten randál opravdu působí Keizo. Stál nad nějakou kuchařkou a vařil něco co jsem bohužel nemohl identifikovat. Šel jsem k němu blíže.
"Co to tu vyvádíš ?" usmál jsem se, ale on se jen naštvaně otočil.
"Nevidíš ? Vářím nám jídlo." hrdě se zamračil a ukázal na onen děsivý, bublající výtvor. Nevinně se usmál "Nepůjdem se někam najíst do města ?"
"No-..tam je, ale hodně lidí." nějak jsem nechtěl aby mě s ním viděli jiní studenti a nebo hůř- učitelé.
"Proč ne ? Stydíš se za mě ?" nejistě se ušklíbl.
"Hele Keizo, já vím, že tobě je to asi jedno, ale já nemohu mít poměr se studentem. Byly by z toho problémy. Nemohu být tak lehkomyslný-" zarazil jsem se, když jsem si všiml jeho víc než naštvaného pohledu.
"Mě že je to jedno ?! Víš-..víš ty vůbec CO VŠECHNO JSEM MUSEL UDĚLAT ABY SIS MĚ VŮBEC VŠIMNUL ?! Všechny ty problémy. Psal jsem naschvál chyby do písemek ! Kraviny za které mě málem vyhodili ! Málem jsem se nechal znásilnit, ale pak jsem si uvědomil, že to chci poprvé s tebou-.." trochu zčervenal a odmlčel se, ale potom pokračoval "To všechno jenom kvůli tobě ! Pitomče ! Víš jak je těžké milovat někoho kdo se na tebe věčně dívá zpatra a uplně stejně jako na ostatní kolem tebe ?" rozbrečel se, chtěl to hned zamaskovat, ale já byl rychlejší a jemně jsem setřel jeho slzy. Byl jsem tak sebestředný, vůbec mě nenapadlo čím vším si musel projít on. Pohladi jsem ho a objal. Přimáčknul se ke mě.
"Miluji tě-.." zašeptal. Tolik mě to zahřálo a chtěl jsem mu říct, že já jeho taky. Tolik jsem mu to chtěl říct, ale nemohl jsem. Byl jsem citově nevyspělejší než on. Bože. Tolik jsem si přál mu říct jak strašně moc ho miluji, ale neřekl jsem nic.
"Tak tedy jdem ? Mám už docela hlad." usmál jsem se a chytl ho za ruku. Stisknul ji a vyšli jsme do města.

Sedli jsme si do skromější restaurace, která nakonec nebyla tak přeplnená jak jsme čekali. Obědnali jsme si nějaké dnešní speciální menu. Polovinu z těch jídel jsem ani neznal, ale bylo to dobré. Prošlo kolem nás pár známých tváří, ale asi si nás ani nevšimlo. Ale mě to bylo jedno, šlo mi o něj. Chtěl jsem být s ním a byl jsem. Byli jsme štastný, smáli jsme se jako školáci na prvním rande. Nakonec už začínala být docela tma tak jsme šli domu. Pomalu jsme se procházeli, drželi se za ruce a koukali se na hvězdy. Bylo to- krásné. Ale po čase už začla být velká tma, tak jsme šli domu. Rychle se vyprchovali a lehli si k sobě. Cítil jsem jak se ke mě tiskne tak, že mezi náma nebyla jediná škvírka. Dal jsem mu pusu, ale on to proměnil v dlouhý polibek.
"Masayoshi, budeš mi dávat polibek každou noc ?" usmál se.
"Dobře, rád." vrátil jsem mu úsměv.
"A každé ráno ?" ušklíbl se.
"No možná když budeš hodný."
"Co ? Ale vždyt já jsem ten nejhodnější" třel si obličej o mojí hrud.
"No to nevím." usmál jsem se.
"Ale víš" usmál se a chytl pevně moji ruku "Dobrou noc, Masayoshi."
"Hezké sny, Keizo"

Ráno mě probudil až randál zvonku u dveří. Posadil jsem se a promnul si oči. Keizo mě chytil za rukáv abych zůstal.
"Neboj se, za chvilku jsem zpět." usmál jsem se na něj a on zůstal ležet. Vstal jsem a pomalu se dobelhal ke dveřím. Rozepsale jsem je otevřel a stál za nimi vysoký muž.
"Kde je Keizo Hatoyama ?" řekl poněkud prudce.
"E-eh kdo jste ?" byl jsem z něj docela vyděšený, vypadal nějak naštvaně.
"Jsem jeho otec ! Kde je ?!" strčil do mne a vrazil do bytu.
"No-..prý jste ho vyhodil tak-.." koktal jsem.
"Já že jsem ho vyhodil ?! To vy jste ho unesl a držíte ho tu ! A to ani nepočítám, že s ním spíte vy prase !" rozčileně vyrazil dveře do kuchyně. Zíral jsem-..
"Ale-..já ho neunesl ani jsem s ním nespal !" třásl jsem se, pravděpodobně ani neslyšel, že jsem něco řekl. Byl sje mtak vyděšený, ne z toho že by někdo mohl přijít na to, že spolu bydlíme či máme poměr, ale protože jsem se strašně bál, že mi ho vezme.
Stoupnul jsem si před dveře do ložnice, které mu jediné zbývaly prohledat.
"Pusťte mě tam !" zakřičel a já jen rozhodně stál. Zamračil se a jedním chmatem mě odstrčil. Myslel jsem si, že něco vydržím ale ted a ještě k tomu proti němu nemám šanci. Veltěl do ložnice, ale Keizo tam nebyl. Začal rozzuřeně vyhazovat věcí ze skříní- v tom se Keizo vymrštil zpod postele hned do dveří a ke mě. Skrčil se za mnou a pevně se chytil mé košile.
"Tati, ale já chci zůstat tady ! Nech mě prosím tu !" zakřičel na jeh otce, který již stál přede mnou.
"Neodmlouvej, nebudeš tu s tímto pedofilem ! Dělej, jdeš domu !" chtěl ho chytnou, ale já jsem odstrčil jeho ruku.
"Zůstane tu !" štěknul jsem po něm a kopnul jsem, plánoval jsem, že kopnu do něj, ale on chytl moji nohu a shodil mne na zem. A tentokrát to byl on kdo kopnul, ale do mě. S tím rozdílem, že on se trefil. Snažil jsem se co nejrychleji vyšplhat na nohy a zastavit je. Ale to už muž táhl Keizu pryč. Stihl jsem ho ještě chytit za ruku. Jeho ruka byla jako vždy tak jemná a hřející. Oba se zastavili a Keizo se ke mě na chvilku sklonil.
"Masayoshi, musím jít aby ti ještě víc neublížil. Ale vrátím se k tobě, slibuji. Nějak to udělám. Prosím vyčkej na mě. Miluji tě." tekly mu slzy ale přesto mi dal ještě pusu na tvář, ale to už jeho otec tahal jeho ruku tak, že kdybych ho já nepustil byl by snad schopný mu ji utrhnout. Vratce jsem vstal a znovu ho chytil, ne jen jeho ruku. Přímo sem ho obtočil pažemi.
"Nepustím tě !" cítil jsem jak se zatřásl protože onen vysoký muž se již natahoval po mě. Chytl mě pod krkem a pevně zmáčkl.
"Řekl jsem abyste ho nechal ! Jestli mu nedáte pokoj, odstěhuje se a už ho nikdy neuvidíte !" pustil mě a já jsem se zhluboka nadechl. Jenže to už oni byli pryč. Svezl jsem se po stěne a rozbrečel se jako malé dítě.
Nemůže mi ho vzít ! N-ne.. Prosím... On-.. Miluji ho ! -.. Vrať mi ho-..
V tom jsem uslyšel jak někdo otvírá dveře, nevím proč, ale držela se ve mě naděje, že by to snad mohl být Keizo. Zvedl jsem hlavu a zíral. Byl to Osachi zamteně dívající se na můj pohled.
"Šel jsem tě navštívit a pak jsem viděl nějakýho chlápka jak a -.." zarazil se když si všiml slz. Klekl si ke mě a otřel mi je.
"Masayoshi-san ? Co se stalo, proč pláčeš ?" koukal se na mě.
"O-on-..vzal mi ho-.. " vykoktal jsem ze sebe, ale Osachiho pohled byl jiný než jsem čekal, nebyl překvapený..
"Neboj se, teď máš mě Masayoshi-san" ...COŽE.. -

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Příští díl bude z pohledu Osachiho aby vám došla jistá fakta
Nyom, ono totiž ted vypadá jako svině, ale ono je to trochu jinak ^^"
Jinak sorry za chyby x"D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Měl bych vůbec ještě psát povídky ? ._."

Yo
Radši ne ^ ^"
Prosím, fakt ne -.-"

Komentáře

1 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 8. března 2014 v 17:04 | Reagovat

Osachi-cháán.. Stejně tě miluju, ať vypadáš jak sebevětší svině. :D
~ Keiza mi začíná být čím dál víc líto. T^T, ten jeho tatíček byl hrubý na sladkého Masayoshiho. Nu, těším se jak to bude dál.
A ta "scéna" bylo super. :3 *pervert*

A ještě.. Mám první komentář!!! ♥
Som borec. x3

2 El El | 8. března 2014 v 17:52 | Reagovat

Cos to udělal!! To je strašné!! Jak to můžeš nechat končit takhle?!

3 Yuína Yuína | Web | 9. března 2014 v 18:09 | Reagovat

wibuhsirbjtposk *.,* rychle piš dál XD proč to vždycky ukončíš takhle?! TT^TT je to BOŽSKÉ >w< nemám slov owo

4 Drakushka Drakushka | Web | 23. března 2014 v 10:36 | Reagovat

Naprosto boží! :3
Letím na další. *-----*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama