Moje minulost a budoucnost tohoto blogu

10. března 2014 v 19:41 | Kichiru |  Me
Jen upozornuji, že i když to pro vás možná bude znechucující a opravdu vás to nebude zajímat, měli byste si to přečíst pro pochopení vedení blogu, které příjde
Další upozornění : jsem možná blázen, netvrdím, že ano, ale ani, že ne.
A mimochodem, tenhle článek bude dloujý, takže nebudu moc dbát na úpravu, gomé



Ten kdo čte to okýnko nahoře (alá autor) si jistě všiml, že tam není Kimesuke, ale Kichiru.
Ano tak je to správně, žádná chyba.
Toto totiž nepíše ten na koho jste zvyklí, omlouvám se.
Jde o tohle, Kimesuke docela selhal-..
Ale nebudu předbíhat, jako první se vám to pokusím vysvětlit

Moje osobnost je rozdělena do několika částí.
Jako malému (12 let) mi řekli, že budu mít nejspíš sklony k sebepoškozování a schyzofrenii.
Oboje už jsem tenkrát věděl-.
Proč mi to řekli ? No zrovna jsme se stěhovali od mého otčíma, který nás s mojí matkou i bráchou dva roky mlátil.
Byli jsme tedy u doktora a ten mi tenkrát řekl tohle- myslím, že jsem vyspěl o něco dříve než ti ostatní.
Ne - Nepovyšuji se, to vůbec ne.
Myslím si, že jsem beztak uvnitř stále díte, protože jsem nezažil moc dětství.
Jen tím chci říct, že jsem díky tomu co jsem prožil, chápal něco trošku rychleji.
Ach už to zas zní strašně, hodně lídí toho hodně prožilo.
Hodně lídí trpělo a trpí víc než já.

Každopádně bych neřekl, že jsem schyzofrenik, myslím.
Myslím, že jsem tenkrát jako malý byl hodně sám, díky tomu, že jsem často nemohl vycházet když jsem měl monokl pod okem.
A tak jsem si uvnitř sebe vytvořil "kamarády" jenže- někteří se vzpouřili proti mě.
Protože jsem trochu bláznil.
Šílel.
Každý má v sobě kousek šílenství a někdy ho probudí.
A já ten kousek vložil do jednoho svého "kamaráda".
Ano to byla ta chyba.
Vyžíval jsem se v tom a dal svému šílenství téměž až hmotný tvar, aspon tedy v mé hlavě.
A tahle část plná šílenství, strachu a násilí se jmenuje "Noth" nebo tak jsem ji aspon pojmenoval.
Což byla další chyba.
Už ted si říkate, že jsem blázen však ?
S tímto Nothem (od slova Nothing) jsem trávil ty roky co mě nevlastní otec mlátil a-... .
Zvykal jsem si na to.
Protože jsem měl svůj svět kam jsem předtím utíkal.
Bylo to město, město uvnitř mě.
Kde jsem měl svoje "přátele".
A když jsem byl hodně na dně byl tam Noth, který mě se svým šílenstvým chránil.
Spolykal moje pocity a pro ostatní jsem byl chladný.
Tak mi nemohlo být ublíženo.
Ale pokaždé co jsem tohle udělal ztratil jsem kousek sebe, protože Noth mě nutil dělat strašné věci.
Ano řezal jsem se.
Nebudu to svádět na něj.
Byl jsem slabý a malý.

Čímž vznikla další část.
Nemá jméno je to jen "Malý Chlapec" který ve mě z této doby zůstal.
Je to ta doba, kdy jsem ustrašený ze všeho a radši jenom sedím v koutě a čekám než to přejde.
Ale je to hodně malá část.

Můj příběh dál pokračoval tak, že když jednou otec matku málem přizabil.
Prostě jsme utekli.
Utekli jsme tam, kde jsme ted.
Bohužel jsem byl hodně poznamenaný.
Nedokázal jsem nijak komunikovat s ostatními lidmi.
Nenáviděl jsem lidi.
Všechny, nenáviděl jsem všechno.
Tenhle strašný svět.
Chtěl jsem umřít.
Strašně moc jsem toužil umřít, viděl jsem to jako vysvobození z tohoto světa.
Bylo to jako konečně uletět, být volný.
Jenže pak se něco stalo.
Když jsem se chtěl zabít najednou začla hrát melodie.
Která mě nějak zastavila.
Nedokázal jsem to pochopit.
Byl to opening z jednoho anime (ano jak epické).
Tak jsem se začal zas koukat na anime tak jak jsem to dělal když jsem byl malý.
Bavilo mě to.
Zas jsem začal utíkat do svéhjo světa za mými "přáteli".
Byl jsem tak trochu štastný.
Nakonec jsem si založil blog.
Aby můj svět nabíral trochu hmotnější tvar.
Psal jsem tam neskutěčný kraviny, ale bavilo mě to.
Na chvilku utéct z reality a tam jsem potkal pár dobrých lidí.
A hlavně svého ukeho.
Ten mi tenkrát neskutečně pomohl.
Vytáhl mě z toho všeho i když si to ani neuvděomuje.
Dal mi cíl i důvod života.
Jsem mu za to vděčný a neskutečně zavázaný.
On je jako moje zhmotněné štěstí za které musím bojovat.
Jednou mu chci tohle všechno vrátit.
To, že mě zachránil.
Jsem mu za to vděčný, ne proto, že bych nějak miloval svůj život.
Ale za to, že ho mohu prožívat s ním.
Víte, být po boku někomu koho opravdu milujete je-..vše co jsem hledal a chtěl.
Ten blog - byl můj způsob volání o pomoc.
Nakonec jsem se takto dopracoval až sem.

Já jako Kichiru
Jsem napůl spojení všech částí.
Jsem o něco vážnější než Kimesuke.
A jsem o něco normálnější než Noth.
Jsem to JÁ.
Ale jsem šíleně zamilovaný.
Jsem ta část, která když jsem na dně příjde a řekne "Vstávej, kvůli němu."

Já jako Kimesuke
Jsem jistá "otaku část".
Jsem ten nejbláznivější ze všech.
Jsem napůl vzpomínkou z dětství, protože-
Jsem vždycky chtěl být obklopený přáteli.
Smějící se tváře, vždycky si pomáhající.
Jako to bývá ve spoustě anime.
Ale můj problém, že se nestarám o problémy které se mezitím hromadí.
To byl důvod proč jsem docela selhal.

Já jako Noth
Jsem hodně velký šílenec.
Věřím, že bych měl zemřít.
Věřím, že bolest je nejlepší lék.
A moji největší závoslostí je krev.
Jsem plný vzteku a bolesti.

Řekl bych, že tyhle tři části jsou ty nejhlavnější.
Jinak mám v sobě ještě spustu "kamarádů" pobíhající v mém městě.
Kam občas uteču, když mi příjde svět moc děsivý.
Řekl bych, že Kimesuke není ale tak silný.
Přeje si být až moc štastný a pak zapomíná na všechno okolo.
A na mě se hromadí všechna bolest co zahazuje.
Takže jestli jednou bude tenhle blog zrušen, Kimesuke se nejspíše ztratí v tom velkém městě.
A jeho hrob budě pod tou nejrozkvětlejší Sakurou.
Jednou..

Jestli to dočetli až sem, obdivuji vás.
Prosím neodsuzujte mne.
Já tohle cítím uvnitř mě a je to jediný způsob jak jsem doted přežíval.
Ano jsem asi srab když utíkám (do sebe).
Ale já už jsem jinak nemohl.

Ted je pro mě hlavní můj uke.
Protože to jenom pro něj žiji.
Ne, tohle nejsou žvásty, kterými tady jen tak plácám.
Myslím to vážně, jestli o něj někdy příjdu- zemřu.
On je pro mě to jediné světlo co vede ze tmy tohoto světa.
On je pro mě jako moje realita, ale on je ještě krásnější-
Protože je skutečný.
Každá chvíle s ním je ještě krásnější.
Cítím k němu něco co nejde popsat.
Je to jakobychom byli propojení, opravdu silně.
Miluji ho.
A udělám vše, aby se měl krásně.
Jednou..
Až budem moct být konečně spolu.
Udělám ho štastným, slibuji.

Takže co se týče změny na tomto blogu
Budu přidávat více článku odlišnějších od těch co přidávám do ted.
Protože přidával pouze Kimesuke.
Ale použiju i ostatní části.
Protože je nemohu utlačovat.
Proto už se nebudu nahoře moc často podepisovat vůbec.
Použiju prostě všechny části a kdyby ne, zanechám tam tedy jméno.
Ono i ted to tak bylo, ale ne tak výrazně.
Prostě tu můžete čekat i pár trochu depresivních článků- ale budu to psát nahoru.
Takže budu chápat když to číst nebudete ^^"

Nom to byl článek o mě a mnulosti, klasický článek o mě nejspíš ještě příjde-...

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 El El | 10. března 2014 v 21:27 | Reagovat

Já... něco jsem nevěděla.

2 Yuína Yuína | Web | 10. března 2014 v 21:28 | Reagovat

Náhodou bráško... :<< nechápu proč bych tě měla odsuzovat >< možná o tobě nevím všechno ale jsi jeden z nejlepších lidí jaké znám - možná tu plácám hovnoviny ale myslím to upřímně >< myslím že minulost není tak podstatná, a hlavní je to co jsi teď,.. teď máš Kyuta, tvou malou sestřičku a určitě plno dalších kteří ti podají pomocnou ruku, když budeš na dně... tomu já věřím *hug*
*myslím že jsem z toho tak moudrá až plácám strašný sračky, gomen*

3 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 10. března 2014 v 21:38 | Reagovat

Neodsuzuju, jsi kdo jsi.
A jsi úžasný člověk.
Budeš si to pamatovat? Pamatuj, prosím.
Vážně, jsi úžasný člověk. Málo kdo dokáže nést takovou tíhu. Ano, řezal jsi se. Ale to neznamená, že jsi srab. Srabové jsou lidé, kteří to ukončí. Lidé, kteří raději utečou než aby bojovali. Ti kteří se odsud doprovolně doprovodí na druhý břeh, to jsou zbabělci.
Ale ty. Ty nejsi. Jsi jenom člověk. Všichni jsme. A musíme uznat, MY VŠICHNI, taky byly chvíle kdy jsme se cítili sami, celý svět na nás zhlížel z výšky a bolelo to. A když něco bolí, musí to být léčeno.
Co je špatného na "vnitřním světě." Je to místo, které patří jen nám. Je to známka síli, a fantazie. Nikdo ti to nikdy nemůže vzít, takže si toho važ. Máš něco co spoustu lidí nemá a ani nemá právo o tom snít.
Jsi úžasný člověk. Neříkám, že nejsi blázen. Všichni jsme. Já, on, ona, oni.. my všichni. Protože každý přemýšlíme o světě jinak. A protože lidé nechcou chápat způsob přemýšlení jiných, nazvali je blázny.
Takže být blázen, je vlastně to nejsvobodnější co tě v životě čeká.

4 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 11. března 2014 v 1:21 | Reagovat

Nevím, proč bych tě měla odsuzovat. Právě naopka myslím, že jsi úžasný. Všechno si to zvládl.
Jestli je tady někdo blázen tak já.

5 Yumi-chan15 Yumi-chan15 | Web | 11. března 2014 v 19:09 | Reagovat

Máš můj obdiv a pokoru. Taky jsem si protrpěla a stále v sobě něco dusím, ale ty jsi to řekl (aspoň tady) všem. Opravdu, ať už tady budeš za jakoukoliv osobnost, stále jsi to ty a to mě, jako čtenářovi a obdivovateli bude stačit.
Imaginární svět není zlý, jen je potřeba ho ovládnout. Utíkat do něho když se blíží problémy, nebo když trpíme je opravdu uklidňující. Ale tak by to asi pořád nešlo. Navíc, tvé dávné rozhodnutí ukončit život zcela chápu, takže jsem ráda že máš někoho koho miluješ a kvůli kterému máš důvod žít dále :D
Buď si blázen, u mě máš plnou podporu ;)

6 Akemi Yume Akemi Yume | Web | 15. března 2014 v 19:15 | Reagovat

Měl jsi to těžké.. Po pravdě.. nevím, proč bych Tě za to měla odsuzovat.
Máš můj obdiv. :)

7 beepinka beepinka | Web | 17. března 2014 v 11:19 | Reagovat

Určitě tě neodsuzuji..naopak tě obdivuji,že jsi to zvládnul vydržet na tomto světě. Jsi hrdina! Bojuj dál a snaž se žít více přítomností,než minulostí. I když je prostě pochopitelné,že tu minulost ze vzpomínek vymazat nejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama