Láska je hříchem po kterém prahnem (Frau x Teito)

12. února 2014 v 4:37 | Kimesuke |  Jednorázovky
Takže jsem se rozhodl napsat Yaoi povídku
na pár Teito x Frau z 07-Ghost, protože oni k sobě prostě patří >w<
Jsou spolu tak AW, že jsem prostě neodolal (´◕ω◕`)
Začnu někde v půlce příběhu,
takže tam pár věcí sedět nebude
Např: to, že Frau ještě neviděl Teitův úsměv,
Teito si nepamatuje momenty, kdy je pod vlivem "očka" xD apod.
A kdyby ste něco nepochopili- píšu docela nesrozumitelně
Stačí se zeptat ^ ^
Snažil jsem se to nějak napsat tak
aby to pochopili i ti co 07-Ghost neviděli ^ ^"

Pokud nemáte rádi Yaoi (chlapecká láska)
tak rovnou klikněte na "zpět"
A nezanechávejte zlé komentáře ( ̄へ ̄)
Možná bych sem měl dát něco jako - 18+
Ale to bych to nemohl ani já číst :DD


Takže, užijte si to, snad se bude líbit ^^
Je to z pohledu semeho Fraua 83
(který je mimochodem biskup)
Kritiku na psaní přijímám




Už to bude nějaký čas od toho, co Mikage umřel. Chudák chlapec, ale už nešlo nic dělat. Teito se neustále tváří, že už je to v pořádku, ale vidím mu v obličeji, že ho to zžírá pořád stejně. Navíc, jeho touha se pomstít začíná být naplněná nenávistí, což není správné. Taková temnota v jeho srdci by ho nakonec mohla pohltit. Hmm. Stál jsem před jedním chrámem a pozoroval Teita s tím jeho protáhlým obličejem, jak sedí u kašny.
"Hey, Teito." rozhodl jsem se jít k němu.
"Frau." překvapeně se otočil a trochu se zatřásl, když jsem mu ruku položil na rameno.
"Co se tváříš tak sklesle ?" zeptal jsem se i když jsme znal jeho odpověď.
"Netvářím !" zamračil se a odvrátil ode mne pohled.
"Měl by ses taky někdy usmívat Teito." pousmál jsem se na něj, když se právě otáčel zpět ke mě.
"Jak bych mohl." syknul a v jeho očích se opět zaleskal bolest ze ztráty jeho milovaného přítele.
"Tak se usměj aspoň pro mě" namítnul jsem, ale na to se prudce postavil.
"Na to zapomeň !" odseknul a kráčel pryč.
Vždycky byl takový, vznětlivý. A teď, když Mikage umřel. mám pocit jakoby se to ještě zhrošilo. Chtěl bych mu zvednotu náladu, nějak. Chtěl bych vidět jeho úsměv, jednou. Jenom jednou prosím.
Když jsem se probudil z mého přemýšlení, všiml jsem si, že se ma mě dívá těma jeho velkýma, zelenýma očima. Díval se nějak ještě sklesleji než předtím. Náhle jsem si uvědomil, že já též. Pousmál jsem se abych to zahnal, ale jediné co sjem zahnal byl on, odešel.

Mívám poslední dobou strašné nutkání chodit za ním, pořád. A od té doby co Mikage umřel, tak snad ještě víc. Zajímalo by mě proč ? Co mě na tom klukovi tak- láká, přitahuje ? Eh-to zní děsně.
Ovšem nadcházela noc a já se nemohl udržet a šel se podívat, jestli je v pořádku. Bože.
Pomalu jsem kráčel chodbou, když jsem to ucítil- ten pocit. Ten pocit, že je něco špatně. Rychle jsem se rozeběhl k Teitovému pokoji. Otevřel jsem dveře a viděl jak Wars (posel boha smrti, který již posedl lidskou duši a vyvinul se) útočí na Teitu, který to již jaksi nezvládá a spíš jen uhýbá. Vytasil jsem kosu a rozeběhl se proti Warsovi. O kousek stačil uhnout. Zasmál se a zaútočil opět na Teitu, stihl jsem si toho všimnout, předvídal jsem to, ale nemohl jsem běžet dost rychle, nemohl jsem to stihnout. Skočil jsem a útok Warse se vrazil do mě. Vypadalo to jako tyč ze stínu probodávající moje rameno. Sesunul jsem se na zem, nevěřil jsem, že by to mohlo tolik bolet. Slyšel jsem Teita jak na mě volá.
"FRAU ! -" zakřičel a pak už jsem jenom slyšel kvílející slova jeho Zaiphonu (nadpřiřozená síla, která umožnuje vnitřní energii přeměnovat do hmotných forem a znaků-slov).
Bože, chtěl jsem mu pomoct a akorát jsem zvětšil jeho nenávist, jeho temnotu uvnitř něj. Tolik mě to mrzí. Snažím se ho chránit, ale opět jsem selhal, co se semnou poslední dobou děje. Cítím se- tak smutný. Umh..
Pak už jsem neslyšel ani necítil nic, zdá se, že skrz Warse mi můj smutek a vnitřní temnota zalily srdce.

Probudil jsem se na lůžku v kláštěře, zdá se, že už jsem v pořádku. I me zranění se zahojilo. Rozhlédl jsem se a všiml si Teita, jak spí v sedě vedle mé postele. Posadil jsem se na posteli a prohrábl si rozespale vlasy. Zadíval jsem se na něj.
Do háje, proč jsem kvůli němu-..malém propadl Warsovi. Proč mi na něm tolik záleží ? Na takovým- usmrkanvoci. Fuuh. Mám ho nějak až moc rád, sakra. Možná až moc.
Z přemýšlení mě vytrhl jeho hlas, který říkal docela potichu moje jméno. Podíval jsem se na něj a zjistil, že mluví ze spaní. Je vážně docela roztomilý. Jemně jsem ho prsty pohladil po vlasech. Cítil jsem z něj tak příjemné teplo. Nemohl jsem přestat dotýkat se ho. Hladil jsem jeho jemné vlasy jako by to byl poklad. Pomalu jsem mu prstem sjel i po tváři a teprve ted jsem si všiml, že na mě zírá.
"Frau ?" špitl najednou uplně jiným hlasem, než obvykle. Zdál se ted nějaký-trochu vyděšený, ale přitom ani ne.
"Teito-.." zašeptal jsem, ale rukou jsem se od jého tváře nevzdálil. Možná se mi to zdálo, ale červenal se.
"Děkuji, že si mě zachránil." sklopil pohled.
"Neděkuj. Musíme přece chránit to co milujeme." řekl jsem, zvedl hlavu a zadíval se na mě.
Ano, uvědomil jsem si to. Miluji ho. Sakra. Co teď ? Co ?! ..proč-..ksou. ...miluji ho.

Zíral na mě, těma jeho rozkošnýma očkama a zdálo se, že se snaží něco říct. Byl najednou celý červený a lehce se třásl. Otevřel pusu, že už se chystá něco říct, ale nedal jsem mu možnost. Přitiskl jsem ho k sobě a vášnivě ho políbil. Roztřásl se, cítil jsem jak mi jeho ruce tlačí do hrudníku a snaží se ode mě odtrhnout. Ovšem po chvilce povolil a jeho ústa začaly jemně oplácet polibky. Strhnul jsem ho k sobě do postele, přepadl na mě a stále jsme se líbali. Byl tak sladký, že jsem nemohl přestat. Tisknul jsem ho rukama k sobě, ale pochybuji, že kdybych ho nedržel, utekl by. Cítil jsem ho, jak se ke mě tiskne sám. Byl to nádherný pocit. Jeho jazyk a aw.
Chci ho mnohem, mnohem víc. Chci HO. Chci ho celého.
Polibky jsem sjel k jeho krku a polibky se přeměnili na kousance. Teito jen tiše vzdychal, což mě ještě víc nutilo pokračovat. Svlékl jsem mu triko a někam ho zahodil, hned na to jsem se s ním přetočil a dostal se nad něj. Rozvášněně jsem sjížděl jazykem po jeho hladkém tělíčku a sem tam ho kousnul. Prohýbal se a vzdychal. Najednou mi byl tak oddaný jako nikdy. Chtěl jsem se ho zeptat co cítí on, proč se takto nechává. Ale nedokázal jsem se zastavit. Ještě nikdy jsem necítil nic podobného, nikdy tak impulzivní touhu.
Zubama jsem mu rozepnul kalhoty. Trochu vyděšeně se zachvěl, ale hned potom se mi ještě víc nastavil. Bylo vidět jak moc to chce. Ušklíbl jsem se a olíznul jeho rozkrok. Chtivě vzdychl a to bylo jako signál nepřestávat. Začal jsem ho dráždit celou pusou, snažil jsem se, co nejlépe ho dovést k rozkoši. Cítil jsem jak se napíná, slyšel jsem jak vzdychá a dokonce jsem mezi jeho vzdechy slyšel i svoje jméno. Najednou hlasitě vzdychl, prohnul se a udělal se.
"To bylo rychlé." usmál jsem se a olízl se.
"Chm." celý rudý načučeně koukal a pořád se jeho tělo chvělo. Přelezl jsem opět nad něj, prsty mu přejel přes zadeček a vtu chvíli mou ruku zarazilo Oko Michaelovo ( Mýtický, svatý kámen, který má Teito v pravé ruce. Teita používá jako "nádobu" ale je pro něj důležitý protože může být používáno pouze ním. Je to přímé propojení k Archanděli Michaelovi - je to v podstatě někdo uplně jiný s jiným myšlením a všecko, který dokáže "žít" skrz Teita. A ochraňuje ho, jako svoji schránku. Vážně nevím jak jinak tohle vysvětlit.) Zarazil jsem se.
"Hodláš ublížit tělu mého pána ?" zeptal se a jeho rudé oči mě propalovali.
"Ne." řekl jsem a odtáhl z něj ruku. Pomalu zavřel oči a omdlel.
Fuh. Tohle se stane vždy, když z nej "oko odejde". Ale možná je to dobře, nechci ani pomyslet kam až bychom jsme zašli. I když-..pravda je, že chci. Chci ho. Miluji ho. Do háje. Málem jsem ho zneužil ! Chudák.
Zadíval jsem se na něj. Přikryl ho, oblékl se a vyšel na balkon. Zapálil jsem si cigaretu a zíral ven.
Změní se něco až se probere ? Asi mi jednu vrazí a už se mnou nepromluví. Nebo ne ? Proč se tedy nechal ? Nechápu, mohl se bránit nebo cokoliv, možná byl vyčerpaný. Nebo- já nevím.

Šel jsem zrovna na kázání, když jsem se s ním po té noci poprvé srazil. Jen co se na mě podíval, zčervenal, sklopil hlavu a zíral jinam.
"Teito-.." šel jsem blíž k němu, ale náhle zvedl hlavu a dal mi facku.
"Ty pitomče !" praštil mi pěstmi do hrudi, opřel se o mě a zajíkal se. Pohladil jsem ho po vlasech. Zdálo se, že mu to hodně ublížilo. Začínal jsem pomalu víc a víc litoval toho, že jsem to udělal.
"Proč ? Co je to za výsměch ? A- taky-..co se stalo ? Kam jsi zmizel ? Pitomče, pitomče, pito-." zastavil jsem jeho ruku mlátící mi do hrudi.
Ah, chudák si ani nepamatuje co se potom stalo.
Zvedl hlavu a jeho uslzené oči na mě upřeli pohled. Vzal jsem jeho ruku.
"Pojď" řekl jsem, šel a táhl ho za sebou. Dovedl jsem ho až do nějakého pokoje abychom se nebavili na chodbě, kde nás každý může slyšet.
"Ach Teito, zas jsi všechno špatně pochopil." chytl jsem se za hlavu a koukal na něj. Mračil se a utíral si slzy. "To neměl být výsměch."
"Tak proč ? Proč Frau."
Mohl bych mu to říct ? Měl bych ? Jak bude reagovat. Znechutím se mu ještě víc ? Miluji ho. Miluji ho. Miluji ho..-
"Miluji tě, Teito." díval jsem se mu přímo do očí. Zíral, otevřel pusu a už jsem viděl, že se snaží něco namítat, rozhodl jsem se to změnit. Nedovolím mu aby zničil tento moment námitkami, které by beztak nebyli pravdivé. Naklonil jsem se k němu, přitáhl si ho blíže a políbil ho. Chtěl už sebou cuknout, ale obtočil jsem ho rukama a pod vlnou polibků ho přimněl polibky oplácet. Chtěl jsem znát jeho názor, chtěl jsem slyšet jak na mě zařve, že jsem jen "zvrhlý úchyl". Bylo to nevyhnutelné. Ale ještě chvíli jsem chtěl znát ten pocit, mít ho.
Rozvášněně jsem ho líbal a lehce tisknul ke zdi. Jeho rty byly tak sladké, že nešlo přestat. Kousnul jsem ho lehce do rtu a sjel k jeho krčku. Teito se mi bez odporu nastavoval, což bylo snad ještě horší, protože přesta bylo ještě víc nemožné. Tiše vzdychal a jehou ruku mi zabořil do vlasů. Cítil jsem jeho srdce, jeho tep, jeho vůni, jeho teplo-tolik jsem ho chtěl. Pomalu jsem sjížděl kousanci, které doprovázely polibky po jeho krku. V tom se najednou otevřel dveře, Teito sebou škubnul a ucuknul ode mě. Zvednul jsem hlavu a viděl jsem Labradora s vyděšeným výrazem. (Nesmějte se mi, že se jmenuje Labrador -.- on je kawai ->fotka
"F-frau, Castor-sama (další biskup) se po tobě shání, že si měl být na kázání." vykoktal ze sebe, celý šokovaný.
"Dobře." kývnul jsem, otočil se na Teita, který šokovaně zíral skoro stejně jako Labrador, pohladil jsem ho po vlasech a pomalu šel za Labradorem, který mě dovedl ke Castorovi.

Mezitím uběhl asi den. Nějak jsem nebyl schopný vnímat čas. Pořád jsem ho vyhlížel, jestli někdy náhodou není. Ale někam se asi zašil. Achjo. Je tohle konec ?
Nakonec jsem to vzdal, byla už tma a já šel do svého pokoje. Flákl jsem sebou do postele a zíral do stropu. Přemýšlel jsem, dokud mě nevyrušilo zavrzání dvěří. Otočil jsem a stál tam on. Stál tam Teito a koukal na mě.
"Teito, celý den jsem tě hledal, kde jsi byl ?" zeptal jsem se ho a posadil se.
"Co já vím, kde jsem to vlastně byl." pokrčil rameny. Vypadal nějak zranitelně, i když to dokonale kryl.
"Teito-.." povzdychnul jsem si "pojď sem." gestem jsem ho vábil k sobě. Chvíli váhal, ale potom ke mě přišel. Stoupnul jsem si a objal jsem ho. Pevně jsem ho k sobě tisknul jakoby to mělo být naposledy. Cítil jsem jak položil své ruce na má záda. V ten moment jsem byl štastný.
"A mimochodem-" začal najednou "-k tomu, že mě miluješ. Cítím to stejně." podíval jsem se na něj.
"Eh ? " nechápavě jsem se podíval.
"Cítím k tobě-..to samé." řekl a naše pohledy se střetly. V tu chvíli se mi asi zastavilo srdce.
Že by mě ? Opravdu ? Bože-..jsem tak štastný.
Políbil jsem ho, chtěl jsem ho jen krátce políbit, ale natiskl se na mě a já opět nemohl odolat jeho sladkým rtům. Vroucně jsem ho líbal, brzo i po krku a dál po jeho hrudi. Tiše vzdychal a zakláněl hlavu, byl tak roztomilý. Brzo jsem se dostal opět k jeho kalhotům, chvilku si s ním pohrával a pak opět začal dráždit celými ústy. Neznám lepší zvuk, než on vzdychající moje jméno. Udělal se, ale tentorkát bylo něco jinak, když dosáhl vrcholu on vzdychl moje jméno. Bože, dohání mě k šílenství. Tolik ho chci. Chci HO. Celého. Teď.
Krátce jsem ho políbil a v moment jak jsem byl nad ním jsem si ho opatrně nastavil. Tvářil se oddaně, ale přeci jen trochu vyděšeně. Pohladil jsem ho.
"Neboj se, budu na tebe opatrný." zašeptal jsem a jeho strach to trochu utišilo, myslím, že tím jsem zabránil, aby se ho zas zmocnilo Oko. Pomalu jsem do něj zajel. Hlasitě vzdychal, prohýbal se a rukama se škrábal po mých zádech. Pomalu jsem přirážel, snažil jsem se jemně, nejjemněji jak jsem mohl.
"Frau-hn. V-víc..-" zavzdychal a to mě vzrušilo natolik, že už jsem nebyl schopný se dál kontrolovat. Přirížel jsem rychleji a hlouběji. Vzdychal, téměř křičel, ale slastně, tak-..sladce. Zaryl mi nechty dozad a víc se ke mě přitáhl. Chvílema mě líbal, chvílema jsem líbal já jeho. Bylo to nádherné. Prohnul jsem se a udělal se do něj. Vysunul jsem z něj a přitiskl ho k sobě.
"Miluji tě" zašeptal jsem a přikryl nás.
"Já tebe taky." pousmál se a usnul.
Byla to ta nejkrásnější noc, tak o které jsem snil. Miluji ho. Jaký zvláštní krásný pocit. Jenom mě trápí, že nás Labrador viděl. Do háje, mohu jen doufat, že si to nechal pro sebe.

Další den jsem se procházel po klášteře a Teito nejspíše studoval. Takový nudný věci. V tom jsem narazil na Labradora.
"Castor-sama říká- že máš zakázáno se s Teitem vídat." jen co to dořekl, prudce jsem se otočil.
"Cože ? Ty si mu to-..Proč sakra ?!" nechtěl jsem an něj křičet, ale tohle mě skutečně vyvedlo z míry. Potřebuju s ním mluvit, je okolo dvanácté, to má nejspíše své kázání. Rozeběhl jsem se proti kostelu. Prudce jsem otevřel oči a všichni se na mě otočili.
"Castore ! (Kastrole ! xD) to snad nemyslíš vážně ?" vletěl jsem přímo k němu.
"Pokud mluvíš o tom s Teitou, měl by si to chápat. Porušuje to hned několik pravidel." upravil si brýle a chtěl se dál věnovat kázání, to jsem mu ale nedovolil.
"Kašlu na pravidla ! Co je na lásce špatného ? Nemáme náhodou lásku kázat, hm ? Miluji ho ! Je mi jedno, že je mladší, je mi jedno, že je to kluk. Miluji ho, takového jaký je !" obrátil jsem se ke studentům, kterým měl kázat.
"Láska je hřích po kterým prahem. Protože je to ten nejkrásnější hřích ze všech. A nikdo vás v něm nemůže zastavit."
všichni zírali, jenom Teito stojící v davů studentů a já jsme se usmívali.
Miluji ho a je mi jedno co pro to budu muset obětovat.

END



No bože, je 4:29 ráno D: asi umřu.
No, takže - je to děs.
Na to jak dlouho jsem se s tím patlal, jsem čekal něco víc.
Některé chvíle jsou zbytečně protahané.
A děj je možná moc přeslazený a kostrbatý.
A mnoho dalšího.
Prostě co k tomu říct ?
Jsem amatér, nemohu být dokonalý ^ ^"
Musím se zlepšit ! ᕙ(⇀‸↼‶)ᕗ

No a ted jdu spát *zív* =.=
Každopádně jestli to někdo přečtete
dejte vědět do komentářu ^ ^
Arigato a oyasumi
image




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Měl bych vůbec ještě psát povídky ? ._."

Yo
Radši ne ^ ^"
Prosím, fakt ne -.-"

Komentáře

1 Saskie Saskie | E-mail | Web | 12. února 2014 v 17:26 | Reagovat

Nyá *-* to je tak-to je tak boží! A sladké! A úplně wuáá! Já nemám co vytknout \(*Q*)/  Maximálně tak "někdy" místo 'někdě', "oči" místo "dveře"
Ale prostě... To je tak boží *Q* měl bys psát častěj x33

2 Nemesis Nemesis | Web | 19. února 2014 v 16:05 | Reagovat

wow tak tohle je snad to nejlepší co jsem kdy četla

3 El El | 22. února 2014 v 1:45 | Reagovat

Je to dobré. Fíš, že moc nemusím takéty scény. Ale jinak je to pěkné. :33

4 Konoko Ayame-chan Konoko Ayame-chan | Web | 1. března 2014 v 14:45 | Reagovat

Vždyť je to pěkný :33 navíc, na tenhle úžasný pár je tak málo povídek v češtině (je hrozné, když ta angličtina tak pokulhává :_D), že si myslím, že tomu, kdo je píše bych i zulíbala nohy ^^" Je to prostě upé moooooe ^^ :)

5 Anabet Anabet | 20. června 2014 v 17:22 | Reagovat

Hezké :-)

6 Law Law | 8. listopadu 2014 v 21:05 | Reagovat

KOnečně blog s Yaoi, které není uspěchané, je procítěné a dává logiku a ani tam nejsou přehozená slova, možná se jen občas častěji opakuji :)

7 Taki Taki | E-mail | 18. listopadu 2014 v 20:31 | Reagovat

Ahoj, tak jsem to četla a na otázku jestli máš psát dál, říkám rozhodně ano. Jestli je tvoje první povídka, tak palec nahoru. Samo, že tam jsou menší nedostatky, ale člověk se mistrem nenarodí :) a jen když budeš psát dál a víc tak se zdokonalíš. Mě se tahle povídka líbila a četla jsem ji na jeden zátah.

8 Karin Karin | E-mail | 27. srpna 2015 v 0:28 | Reagovat

Kawaiiiii!!!!!! Sladcíííí miláááášcíííí!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama