Happy Valentine ! ^ ^

14. února 2014 v 8:30 | Kimesuke |  Jednorázovky
Hezký Valentýn všem ! 。◕‿‿◕。
Takže dřív než začnu - chci všem říct, že to asi bude přeslazený článek s přezlanou povídku >>"
Já sice na to většinou moc nejsem xD ale chápete- dnes je VÝJIMKA ^ ^
Kecá, je to zamilovanej pošuk -.-
Už zase ! D:<
Prostě jo *^*
Je Valentýn, tak mě tu nechte projevit trochu lásky
Protože- prostě chci 83


Hlavně chci říct
Že tento článek (a celý jeho obsah ._.)
Je věnován mému malému ukemu >w<
A doufám, že se mu bude líbit




Takže...
Můj milovaný, abych to shrnul~
Tohle období je docela náročný na tvorbu *^*
Je Valentýn, máš narozeniny a brzo to už budou dva roky co se známe *-*
(dobře, to výročí není tak brzo, ale beztak)
Tím chci jenom říct, že to celé se vším všudy píšu podruhé -_-"
Protože můj první pokus dopadl velice špatně Q__Q

Pokoušel jsem se ti něco nakreslit, ale dopadlo to takto
Nějak ted nemám tu správnou kreslící můzu ._. nebo jak
A taky - kvalita alá webka -.-"
No-..pojdme radši jinam


Nakonec jsem se ti pokoušel nazpívat jednu písničku Q_Q
Protože aj v překaldu je vážně nádherná -

"In dreams, in love, and in souls
I search for your footprints.
Leaving behind the eternal light
With wings that do not falter

I give you my eternal love"

Opět to dopadlo katastrofálně Q_Q
Takže i po úpravě (z které to zní jako nepovedenej nightcore)
z toho nemohlo vylézt nic dobrého
promiň mi můj milovanýimage
Hodím sem kousek té upravené verze
abys pochopil
(je to fakt asi jen půl minuty abych se moc neztrapnoval >>)
(navíc můj hlas bys v tom nenašel - je to vážně hodně HODNĚ upravovaný)
Každopádně drahý-...tobě to klidně potom pošlu celé ^ ^-
I když Q__Q

Takže nakonec jsem se rozhodl
že ti napíšu povídku ^ ^
Protože mi už vážně docházejí nápady Q__Q
Samozřejmě, že až se setkáme
Tak ti jako vždy donesu spoustu sladkostí jako náhradu :3
Ale teď
Nemám jinou možnost *^* !
Doufám, že se ti povídka bude líbit ^ ^"
Aishiteru yo
watashi no tenshi

Otevřel jsem pomalu oči. Mohl jsem se usmát, protože to bylo jedno z těch krásných rán. Jedno z těch rán, kdy první co jsem viděl byl on. Spící vedle a tisknoucí se ke mě. Ani už jsem si nemohl vzpomenout na dobu, kdy to bylo jinak. Zívnul o přesto, že měl stále zavřené oči. Bože, vždycky je takhle rozotmilý. Pohladil jsem ho po vlasech.
"Dobré ráno maličký." poněkud tlumeně jsem se zasmál tomu jak byl napůl vzhůru a napůl stále spal. Zívnul znova a otevřel oči. Pousmál se a zas je zavřel.
"Dobré ráno." zívnul potřetí. Řekl jsem si, že ho nechám ještě chvilku spát. Pomalu jsem vstal, ještě jednou ho pohladil a šel do kuchyně dělat nějakou snídani. Protáhnul jsem se a dal vařit mléko na kakao. Podíval jsem se na kalendář a strnul.
Cože ?! Počkat počkat-..Nenenee ! Proč mi to nikdo neřekl ? To už zítra je- Valentýn Q_Q ?
Naproto zmateně jsem se běžel podívat na mobil jestli je správné datum, ano bylo. Začal jsem panikařit a dal si málo kafe do kafe. Když jsem se trochu sklidnil, řekl jsem si, že mám ještě dnešní den na to něco vymyslet. Vzal jsem kakao a šel mu ho donést do postele. Když jsem tam došel už seděl a rozespale koukal okolo. Podal jsem mu kakao a usmál se.
"Děkuji." mňouknul a napil se. Vrátil jsem mu úsměv a šel zpět do kuchyně pro kafe.
No sakra, ale co ? Co bych mu měl dát ? Q_Q Myslel jsem si, že to bude snažší když spolu budeme bydlet, ale není ! Tak mysli, mysli- Co se dává na Valentýn ? Růže ? Čokoláda ? Takový ty malý srdíčka či co ?
"Já nevím >< !" chytnul jsem se za hlavu.
"Copak nevíš ?" najednou stál za mnou a pobaveně sledoval jak si div netrhám vlasy a zoufal čučím do stropu.
"Ále ále..nevím co-..si dáme dneska k obědu." usmál jsem se a on na mě hodil jen ten pohled "Já vím, že to není pravda" a šel dát najíst kočce.
Sednul jsem si na křeslo, popíjel kafe a koukal do okna. Přemýšlel jsem, opravdu zoufale.
Tak je to jasné, prostě odpoledne půjdu jakože na nákup a cestou bude určitě v obchodech vystaveno spousta věcí, tak už něco vyberu. Nebo tak-..asi.
"Tak už si vymyslel co bude k tomu obědu ?" usmál se a fouknul mi ze zhora do vlasů.
"Jasně, že jo" sebejistě jsem se usmál i když jsem neměl nejmenší ponětí.
"No ?" povytáhl obočí čekající na odpověd.
"Víš.." začal jsem a přitom si ho stáhl k sobě do klína "..prostě pujdu do obchodu a koupim jídlo, nemohu ti říct jaké protože je to tajný." mrknul jsem na něj a pročísnul mu prsty vlásky.
"Takže nevíš." krátce se zasmál.
"Ale jojo !" protestoval jsem.
"Nevíš ! Vidím ti až do žaludku a vidím tam, že nevíš !" smál se.
"No jen počkej až ten oběd udělám, to budeš mrkat jak jsem to měl vymyšlený !"
"No já čekám." usmál se a položil si hlavu na moje rameno. Zvednul jsem ruku a propletl prsty s tou jeho.
Miloval jsem tyhle momenty, byla to taková ta chvíle, kdy máte pocit, že už nemůžete být štastnější. Byl to jeden z těch momentů, kdy máte pocit, že se čas pro vás na chvilku zastavil.

Uteklo to rychle a pacička už táhla na dvanáctou, takže jsem táhnul ja pro oběd. A taky pro zhotovení mého dokonalého plánu. Koukal jsem se do výloh, ale všude byly jen takové věci, co jsem věděl, že se prostě nehodí. Zoufale jsem čučel do obchodů, ale bohužel, na nic jsem nemohl přijít.
Fajn takže, takže plán B. Nakoupím všechno co si myslím, že se má koupit.
Běhal jsem po obchodech a odškrátval si svůj seznam. Nakonec jsem díky bohu narazil i na věci, které mi přišly docela dobré, ale pořád to nebylo to co jsem chtěl. Až mě osvítilo štěstí a mé oči zřeli něco- co jsem přesně hledal.
Potom jsem běžel do obchodu s jídlem koupit nějaký ten oběd. Další problém.
Nakonec jsem ze zoufalosti, běžel do vedlejší asijské prodejny/jídelny a koupil sushi, protože to je prostě skvělé.
Doběhl jsem domu a dřív než jsem vlítl do bytu jsem dárky ukryl ve sklepě na suchém místě.
Když jsem přišel, tak můj malý uke nedočkavě seděl u okna a když mě viděl spustil.
"Jak můžeš jít hodinu a půl pro oběd ?" nevím jestli byl naštvaný a nebo spíš starostlivý a nebo zvědavý. Položil jsem tašku na linku a došel k němu.
"Promiň, když já ten oběd už vařil tam, tak to chvilku trvalo." reozcuchal jsem mu jemně vlasy. Natož se on zákeřně podíval na tašku a běžel zjistit co to je. Když uviděl sushi hodil na mě jen pohled "já vím, že je to kupovaný" a nandal nám to na talířky.

Hodiny ubíhaly a už byl téměř večer. Pořád jsem si v hlavě promítal jestli mám vše dobře zajištěný a jestli mám vůbec vše co potřebuju. Seděli Leželi jsme se sedačce a pozorovali nějaký film, spíš jsme si povídali a mazlili se. Ten film tam byl jen proto, aby nebylo ticho a abychom mohli chvilku dělat jak moc ten film sledujem. Nakonec na mě usnul, tuhle část noci jsem měl rád, mohl jsem ho hladit po vlasech zatímco on roztomile dřímal. Pozoroval jsem konec filmu, který jsem vůbec nepochopil, protože jsem viděl sotva půlku - aneb od té doby co usnul. Vypnul jsem televizi, opatrně jsem ho vzal do náručí a odnel do postele, chytl mě za tričko, něco zašeptal a spal dál. Bylo mi nějaké vedro a šel jsem se podívat na balkón, hvězdy krásně svítily, dnes byly opravdu krásně vidět, opřel jsem se o zábradlí a zasnil se. Z mého snění mě nevytrhly ani tiché kroky blížící se ke mě, zatahal mě za vlas a zívnul na znamení, že si mám jít lehnout s ním. Usmál jsem se a tím jsem mu zas dal odpověd, že půjdu.
"Dnes jsou hezky vidět hvězdy." řekl jsem ještě předtím, než jsme šli. Podíval se na oblohu a kývnul. Jeho oči zajiskřily a on se pousmál. Zatímco mi nevěnoval pozornost a fascinovaně koukal na hvězdy jsem ho čapnul do náručí a nesl si ho do postele. Mám pocit, že jen co jsme se přikryli tak jsme oba usnuli jak ti největší spáči.

A dnes je ten den, nesmím zaváhat. Nesmím to nijak zkazit. Nesmím-.. Musí to být dokonalé.
Mám pocit, že mě to strašilo i ve snu. Z takových věcí jsem dost nervózní a čím víc to mám naplánovaný tím víc.
Hned jak jsem se probudil jsem se vyštrachal z postele a jeho nechal ještě spát. Le hned jsem zapnul svoji romantickou část/osobnost a pustil se do příprav. Ještě jsem obvolával jestli je vše připravené a všechno se zdálo v pořádku. Udělal jsem mu kakao a navrch něj jsem dal šlehačku a pomocí granka tam udělal srdíčko. Položil jsem kakao vedle postele na noční stolek a vedle něj položil růži. Chvíli jsem na to koukat a říkal si jestli to není moc přeslazené. Přeci jenom-. Kašlu na to, prostě to tak nechám. Zadíval jsem se na něj, muchlal k sobě peřinu a spokojeně spal. Přemýšlel jsem jestli ho mám nechat a nebo vzbudit, už bylo docela dost hodin a ještě spousta věcí co musím(e) udělat. Došel jsem pomalinku k němu, přisedl si, naklonil se k němu a do ouška mu zašeptal
"Už je ráno lásko.." dal jsem mu pusu na tvář a čekal jestli se vzbudí. Otevřel očka, pousmál se a trochu se červenal.
"Dobré ráno semeťáku." ušklíbl se a podíval se na kakao, zdál se trochu v rozpacích.
Zbytek rána jsem ho láskyplně obskakoval a on z toho byl roztomile zmatený.
Nakonec jsem opět skončil sedící v křesle s ním na klíně a hladící ho po vlasech.
"Víš maličký.." začal jsem "..tímto tě oficiálně zvu na rand-oběd." podíval se na mě a usmál se, což se dalo přeložit jako "ano, moc se těším". Oplatil jsem mu úsměv a dal mu pusu.
Netrvalo to dlouho a už jsme byli nachystaní vyrazit, nevím proč, ale přišlo mi skutečně rozkošné jako on nevěděl co ho čeká a byl z toho takový rozpačitý. Vyrazili jsme. Dovedl jsem ho do moc hezké asijské (asia foreva) restaurace. Už jsme tam měli rezervovaný stůl, úplně vzadu, mimo společnost. Stůl byl roztomile, ale decentně vyzdobený okvětními lístky.
Sedli jsme si a v klidu poobědvali nějaké jídlo, kterého jsem ani nevěděl název, ale bylo to dobré. Usmíval se, usmíval jsem se. Sem tam jsem prohodili nějakou větu. Když jsme dojedli, chvilku jsme na sebe jen tak koukali, bylo to jako "první rande" bože. Ale bylo to takové- roztomilé, svým způsobem. Přelezl jsem z mého místa k němu. Pohladil jsem ho po tváři a dal mu pusu, z které se nakonec stal dlouhý, sladký polibek.

Podíval jsem se na hodinky a usmál se na něj.
"Je čas jít." řekl jsem, čapl ho za ruku a táhl ho z restaurantu.
"Kám ?" zvědavě na mě pomrkával, ale já mu neřekl nic. Nebudu mu přec kazit překvapení.
Rozhodl jsem se to skutečně udělat jako rande. A pravé rande to znamená hlavně jednu věc- kino. Yay, možná trochu přeháním, ale-..
Dovedl jsem ho ke kinu. Zasmál se.
"Tak teď mě jdeš nabalovat do kina, jo ?" mrknul na mě. Za tohle jsem mu byl vděčný, usmál jsem se a trochu ze mě opadla tréma -_-".
Koupil jsem lístky, popcorn a zavedl ho do sálu. Nešli jsme na nic jiného než na horror. A uznávám i já, že to byl vskutku děsivý horror- což byl od začítku můj záměr. Protože se ke mě tisknul a schovával se mi do mikiny téměř celý film.
Roztomilé~
Zbytek odpoledne jsme se procházeli, nakupovali sladkosti a užívali si to, že snad poprvé co pamatuji je v únoru docela teplo. Byl jsem tak šťastný, bylo to jako ten nejsladší sen. A on, taky vypadal tak šťastně. Byl jsem tolik rád, že se směje. Miloval jsem jeho smích- miluji jeho smích.
Když už se začalo stmívat opět jsem ho vzal za ruku.
"Je čas jít." usmál jsem se a viděl jak se mu zablýskly oči nedočkavostí co příjde teď.
Dovedl jsem ho k vysoké, všední budově, která vypadala jako panelák. Všiml jsem si jeho zmateného, nechápajícího výrazu, když jsem ho vedl dovnitř. Vstoupili jsme do výtahu a jeli až uplně od posledního patra, tam jsme vystoupili a šli ještě kousek po schodech až jsme vylezli na střechu-.
Na střeše byly po stranách na zábradlí přivázány vznášející se, horkovzdušné, svítící lampiony. A všude byly propleteny světýlka- takové ty jak se dávají na stromeček. Uprostřed byla obrovská postel, na které ležel opravdu velký plyšový medvídek (ano maličký i v budoucnu očekávej, že tě budu věčně zásobovat plyšákama ^3^).
Zíral, zíral na toho a tím, že začínala být tma jsem nedokázal přesně číst v jeho očích.
Možná jsem to přehnal, přeci jenom tohle není normální ani u mě. A-..
"To je nádherné~ " vydechl, rozeběhl se a se smíchem skočil do postele. Ihned jsem ho následoval a skočil k němu. Už jsem ho chtěl obejmout, ale on přede mě nastrčil medvěda
"Tady máš ! Baka Usagi~ !" smál se. Pak ho odendal a přitiskl se ke mě.
"Moc ti za dnešek děkuji." dal mi pusu a usmál se. Pohladil jsem ho po vlasech.
"Ještě neděkuj, zatím to není všechno." jen co jsem to dořekl, vykulil oči.
"No hey, co ještě ? Nevyváděj s tím zas tolik, však je to jen Valentýn." usmál se.
"Není to "jen Valentýn" ale První Valentýn co slavím spolu. Navíc se mi to krásně hodí, protože ti tohle chcu dát už dlouho." usmál jsem se a strčil mu do pusy malou čokoládku. Koukal, vůbec netušil. Usmál jsem se a víc ho k sobě natisknul. Zvedl jsem oči a koukal na hvězdy nad námi.
"Odsud to vypadá jakoby se na nás ty hvězdy sypaly." fascinovaně se usmíval na nebe.
"To ano." podíval jsem se na něj.
"Tak a teď mi řekni co je ta věc." otočil se na mě a prosebně koukal.
"Dobře-." posadil jsem se a něco štrachal v kapse. On se též posadil a pozoroval. Chytnul jsem jeho ruce a sevřel je v těch mých. Usmál jsem se na něj, potom jsem se zhluboka nadechl.
"Já-..bych si s tebou rád udělal takový výlet." koukal, potichu se zasmál.
"Dobře, kam pujdem ?" usmál se a já mu úsměv vmžiku oplatil.
"Myslím, že tam bychom nedošli." mrknul jsem na něj a vzápětí jsem pustil jeho ruce a z kapsy vytáhl dva takové nevinné papírky s kterými jsem mu zamával před obličejem. "Chtěl bych s tebou jet do Japonska, už příští víkend." Zíral na mě.
"Vážně ?" vyhrkl a zadíval se na lístky. "Na jak dlouho ?" těkal očima.
"Na jak dlouho budeš chtít." usmál jsem se načež se mi vrhl kolem krku.
"Děkuju, děkuju, děkuju~ !" usmíval se a přitom jsem cítil jak mi jeho slzy štěstí padají na rameno.
A to ještě ani neví co plánuji tam. Usmál jsem se pro sebe.
Jsem najednou tak štastný, z toho, že on je štastný. Z toho ..všeho. Vím, že takhle štastný mohu být pouze s ním. Už jen to, že jsem u něj mě naplňuje nekonečným štěstím. Děkuji ti můj milovaný-..děkuji ti za vše.

Aishiteru yo watashi no tenshi.
(Miluji tě, můj anděli.)



~End~

No dobře, je to přeslazený, bez příběhu, bez zápletky, ale mě je to jedno -.-"
Může to být přeslazený ! Dnes je Valentýn. na víc je to pro mého maličkého *^*
Hele o to ani nejde, je to děsný celý -_-"
No jo já vím Q_Q

Snad se to aspoň jemu bude líbit
Prosím QwQ
Kéžby..

Takže~
Přeji všem
Šťastný Valentýn ! ^ ^

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anonymní Yuii >.> Anonymní Yuii >.> | 14. února 2014 v 12:00 | Reagovat

to je roztomilé QwQ >w<
- hodil na mě jen pohled "já vím, že je to kupovaný" - XDDDD super >w<

2 Kyuto Kyuto | 14. února 2014 v 16:38 | Reagovat

Děkuji moc, je krásná! Moc se mi líbí.. A jestli nás vezmeš na horror tak uvidíš ty zákeřňáku.. Miluji tě.. a moc děkuji! ^^

3 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | E-mail | Web | 14. února 2014 v 18:44 | Reagovat

Nya~ to je kawaii♥ Kdyby dneska nebyl Valentýn, měla bych z tebe ještě lepší pocit ^^* A to s tím sushi bylo fakt dobrý =DD

4 Tayusha Tayusha | Web | 15. února 2014 v 12:24 | Reagovat

Moc se omlouvám že nepíši k tématu,snad se nebudeš zlobit.

Moc ráda se s tebou spřátelím, líbí se mi tvůj blog, projela jsme si letem světem pár tvých článků, a vážně se mi líbí. :)
Pokusím se diplom zveřejnit u sebe na blogu ještě dnes, mě na něj můžeš dát, třeba.. Steina z Soul Eater. Nějákého, který se usmívá. :D
Tak, to je asi všechno co jsem chtěla.. Jinak přeju hodně štěstí, s novým rozjetím blogu. :)

5 Akemi Yume Akemi Yume | Web | 15. února 2014 v 15:16 | Reagovat

Uá! (/. .\)
To je tak strašně kawaii!! Moc se mi to líbí!! To v tom kině bylo tak krásný... Celý to bylo moc krásný, i obrázek a písnička ~ ráda bych si to poslechla celé. Závidím Kyutovi-kun. ^^ :D

6 pastelneko pastelneko | Web | 18. února 2014 v 6:47 | Reagovat

To je tak kawaii *.* :3

7 Nemesis Nemesis | Web | 19. února 2014 v 16:30 | Reagovat

tak to je úžasný XD

8 Kesie-chan Kesie-chan | 27. dubna 2014 v 17:27 | Reagovat

"A to ještě ani neví co plánuji tam. Usmál jsem se pro sebe." Jsem to jenom já, koho u týhle věty napadly jen samý prasárny....? xDD
Hezká povídka :D

9 Taki Taki | 18. listopadu 2014 v 22:38 | Reagovat

Krásně strávený den :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama